Evropa je někdy k hrozbám méně vnímavá

Evropa je někdy k hrozbám méně vnímavá

/Od našeho zpravodaje/
Sedm let byl velvyslancem Česka při NATO. Teď čeká Karla Kovandu nová práce: vyhrál konkurs Evropské komise, kde bude působit na prestižním místě zástupce generálního ředitele pro zahraniční vztahy. "Budu mít na starosti oblasti, v nichž společná evropská zahraniční politika není přesně definovaná.," říká Kovanda.

HN: Do Evropské komise nastupujete v době, kdy se vztahy mezi Spojenými státy a Evropou výrazně změnily. Cesta amerického prezidenta Bushe do Evropy má přinést smíření; na všech frontách slyšíme, že skutečně nastalo. Jak vidíte Bushovu misi vy?
Kdybych se na to podíval očima krajního skeptika, řekl bych, že jeho cesta nemůže nic zhoršit. A kdybych ji posoudil jako velký optimista, řekl bych, že si všichni uvědomili, jak jsou pro nás důležité dobré transatlantické vztahy.
Faktem však je, že Bush od počátku druhého prezidentského období ukazuje, jak je pro něj Evropa důležitá. Prvním, koho přijal ve Washingtonu po převzetí druhého mandátu, byl generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer. A jeho první zahraniční cesta vedla do Evropy. To mluví samo za sebe.

HN: Vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy ale nejsou tak idylické. Unie chce zrušit embargo na dovoz zbraní do Číny, s čímž Spojené státy naprosto nesouhlasí. Není tady zárodek nového sporu?
Amerika má obavy ze strategické stability v Asii. V prostoru má svou sedmou flotilu a bojí se, co může přísun moderních zbraní do Číny způsobit v otázce Tchaj-wanu. Ten spor ale není tak vyhrocený, jak to média prezentují.
Bush totiž neříká: Jsme zásadně proti zrušení embarga. A Evropané zase netvrdí, že jim jsou americké obavy lhostejné. Bushovi se dostalo ujištění, že Evropská unie připraví plán, jak zamezit přesunu citlivých technologií do Číny. Bush zase řekl, že si je prostuduje.

HN: Je ale vůbec nutné embargo rušit, když je ta věc pro Spojené státy tak citlivá a je to spojenec v NATO?
Evropa nesdílí celosvětovou odpovědnost na Dálném východě a z toho pramení její postoj. Je k těmto hrozbám méně vnímavá než Spojené státy.

HN: Ukazuje tedy tento spor o čínské embargo, že existují dvě vidění světa - evropské a americké?
Současná americká vláda vidí zahraniční politiku asi následovně: pokud šíříme ve světě svobodu a demokracii, šíříme i mír. Demokratické země spolu neválčí. Čím více je demokracie, tím méně je vojenských konfliktů.
Řada evropských zemí však tento postoj vnímá dost blaseovaně.
Já soudím, že je nutné, aby Evropa tomuto přístupu porozuměla, i kdyby ho v jednotlivostech nesdílela. Amerika neustále lavíruje mezi idealismem a pragmatismem. V Evropě je dost zemí, které jsou svobodné minimálně od druhé světové války a na svobodu se dívají jako na samozřejmost.

HN: Co je na tom tak špatného?
Špatné to není, ale je třeba také vidět, že to, co dnes americká vláda dělá, může zítra nebo pozítří přinést větší stabilitu světa. Tak to vnímají Spojené státy. Bylo by chybou, kdyby se Evropa snažila být ve světě Spojeným státům protipólem nebo protiváhou.
Cítíte, že ta předpona u protiváhy je stejná jako u protivníka?
Je to nesmyslné už jen z ekonomického hlediska. Objem investic, obchodu a firemní spolupráce je mezi USA a Evropou ohromný a potřebuje dobré vztahy.

HN: Evropská unie nově vytváří silnější bezpečnostní politiku. V jakém vztahu by měla být vůči NATO?
Měla by být doplňková. NATO musí zůstat hlavním bezpečnostním pilířem Evropy. Podívejte se na realitu. Evropská unie převzala vojenské mise v jejich závěru - v Bosně a Makedonii. Na počátku - jako stabilizátor - byla aliance.
Nemá smysl to měnit z mnoha praktických, vojenských i politických důvodů. Nakonec i Bush věří v silné NATO, ačkoliv byl obviňován, že chce opak.

HN: NATO je pro vás velké téma. Proč jste se vlastně rozhodl jít na konkurs a odejít z české zahraniční politiky?
V NATO působím již sedm let. A musím říci, že spolu s ministerstvem zahraničí jsme už delší dobu přemýšleli, co bych mohl po odchodu z aliance dělat. Původně jsem měl odejít na post českého velvyslance v Moskvě, ale tento přesun nevyšel.
Pak přišlo ministerstvo s touto možností, kterou jsem nějakou dobu zvažoval. Popravdě - myslel jsem si, že nemám vysoké šance toto prestižní místo získat. Nakonec to však vyšlo a já se na novou práci těším. Bude to změna a další výzva.

HN: V Evropské komisi pod vás budou spadat klíčové vztahy - ať už právě s USA či Kanadou, nebo s organizacemi, jako je OSN a OBSE. Jak byste charakterizoval svůj úkol v komisi?
Budu mít ve své podstatě na starosti oblasti, v nichž společná zahraniční politika Evropské unie není přesně definovaná.
Totiž - Evropská komise se věnuje v zahraniční a bezpečnostní oblasti jen tomu, co je v Evropské unii společné. Řídí zastupitelské úřady Evropské komise, které jsou po celém světě. Je jich víc, než jich má Česká republika. Už z toho titulu bude má role jiná, než byla v NATO. Především budu analyzovat situaci v oblastech, které mi příslušejí, a připravovat podklady.
Ovšem Evropská komise ví, že některé věci v zahraniční politice jí nepřísluší řešit, je jen poradním orgánem.

Karel Kovanda
Karel Kovanda je velvyslancem Česka při NATO od března 1998. Od roku 2003 je služebně nejstarším velvyslancem diplomatického sboru v NATO. Do Evropské komise na místo zástupce generálního ředitele pro zahraniční vztahy by měl nastoupit v půlce dubna.
Diplomatickou dráhu začal v roce 1991 po návratu z emigrace, kterou strávil většinou v USA. V letech 1993 až 1997 byl velvyslancem ČR při OSN. V letech 1994 a 1995 zastupoval zemi v Radě bezpečnosti OSN a dvakrát jí i předsedal. Poté byl rok náměstkem ministra zahraničí. Měl na starosti vstup do NATO.