Teroristé mají hlavní cíl: Irák

Antonín Rašek
Ačkoli jsme vzhledem k teritoriálnímu rozsahu, intenzitě a bezpečnostním, ekonomickým a psychologickým důsledkům aktivit mezinárodního terorismu již zcela zjevně ve čtvrté světové válce, přesto nemůžeme přehlédnout, do jakého prostoru jsou v současné době ozbrojené střety především situovány.

Izraelizace Iráku

Na intervenci USA podporovaných dalšími spojeneckými zeměmi jsou nejrůznější názory - a všechny jsou více či méně legitimní. Už před zahájením rozhovorů bylo zřejmé, že tato válka a tato země se nevyhne té či oné formě vietnamizace nebo možná přesněji izraelizace.
K tomu i došlo a dnes a denně se dozvídáme o teroristických akcích, po kterých zůstávají desítky mrtvých a raněných. Jejich intenzita výrazně stoupla, když se veřejnost dozvěděla, jak krutým a dehonestujícím způsobem zacházeli američtí vojáci s iráckými zajatci.
Navíc fakt, že civilní ztráty jsou při bojových operacích vedených Američany až čtyřicetinásobně vyšší než vojenské, vede k tomu, že z touhy po odplatě získává mezinárodní terorismus další aktivní bojovníky nebo ilegální podporovatele.
Analyzujeme-li vývoj irácké intervence jako poslední lokální války, nelze přehlédnout, že tu dochází k novým jevům, které by mohly výrazně změnit charakter soudobých bezpečnostních hrozeb. Při těchto srovnáních už zaráží množství lokálních válek, jichž od skončení studené války na přelomu 80. a 90. let minulého století proběhlo nebo je stále živých kolem sto dvaceti.

Dvojí role Západu

V těchto válkách se projevila na jedné straně výrazná vojenská převaha zemí západní civilizace, na druhé straně slabost při zajišťování poválečného uspořádání a nastolování demokratičtějších a hlavně ekonomicky prosperujících režimů.
Proto jsou stále živé návrhy, aby v podobných případech, které je nutné řešit vojensky, zasahovali Američané svými nejlépe disponovanými ozbrojenými silami, zatímco Evropanům a jiným zemím by měla připadnout role zajistit mírové uspořádání.
V Iráku se převaha západních vojenských sil, zvláště amerických, ukázala ve všech směrech, a to počínaje vzdušnou a pozemní převahou, koordinací bojové činnosti všech ozbrojených i zpravodajských složek, motivací profesionálních vojáků k boji a konče použitím přesně naváděné munice (70 % ve srovnání s 15 % při osvobozování Kuvajtu).

Chyba: rozpuštěná armáda

Američané se však v Iráku dopustili vážné chyby, když rozpustili iráckou armádu, jejíž vojáci odešli z jednotek do svých domovů se zbraněmi, takže v podstatě již měsíc po vítězných bojích začala ozbrojené boje nové, kterých bezprostředně využil mezinárodní terorismus.
S těmito asymetrickými válkami si američtí vojáci a spojenecké jednotky nevědí rady, a proto v Iráku ztratili již téměř pětkrát tolik vojáků než při samotných bojových operacích při dobývání této země a jsou stále silněji vnímáni jako okupanti.
Zároveň se ukazuje, že Irák přitahuje stále významnější potenciál mezinárodního terorismu zvnějšku, jako kdyby jeho militantní protagonisté byli přesvědčeni o tom, že právě v této zemi se rozhodne o vítězství mezi krajním islámským militantním fundamentalismem a západní civilizací, zvláště Spojenými státy.

Záleží hlavně na Iráku

Při této koncentraci ozbrojených aktivit by se mohlo stát, že mezinárodnímu terorismu postupně dojdou síly útočit ještě někde jinde. Neznamená to, že by se nemusel objevit ještě další New York, Madrid, Beslan či Londýn, ale tyto aktivity by mohly být stále sporadičtější.
I když se to bude zdát v dané chvíli cynické, tak i počet mrtvých, na kterých mezinárodnímu terorismu stále více záleží, se s výjimkou Iráku při teroristických aktivitách nezvyšuje.
Tím spíš je třeba pomáhat řešit situaci v Iráku. Na jedné straně je tedy na celém světě nutné zlepšovat preventivní opatření proti mezinárodnímu terorismu, na prvním místě v posilování a spolupráci zpravodajských služeb, na druhé straně v žádném případě neopouštět a naopak posilovat americkou činnost v Iráku, a to nejen pokud jde o bojové operace proti teroristům, ale zvláště o ekonomickou spolupráci a efektivní správu země.
Autor, sociolog a generálmajor v záloze, byl v letech 1990 - 1992 náměstkem ministra obrany