Miroslav Jelínek: Poslanci namířili proti svobodě tisku

Poslanci namířili proti svobodě tisku

Čeští zákonodárci mají příležitost, jistě jimi vítanou, přistřihnout křídla novinářům. Mrzí je patrně, že právě nedávno byla Česká republika mezinárodně zařazena mezi deset států, které poskytují nejširší míru svobody tisku. Hodnotitelé, kteří k tomu došli, patrně nevěděli, že v Česku je oblíbeným trikem podtrhnout stoličku všemu, co se začne dařit, a když se už něco povede i mezinárodně, raději to zmařit.
Řeč je o novém legislativním "vynálezu", jímž se má dostat skrytá kamera nebo magnetofonový záznam z oblasti občanského práva přímo do práva trestního.

Nechte to soudu

Co bylo dosud záležitostí sporu před soudem, který nestranně rozhodne, zda užitím skrytých záznamů byla způsobena újma, stane se předmětem policejního vyšetřování. Místo eventuální omluvy a povinnosti vzniklou újmu materiálně nahradit bude samo natáčení kvalifikováno jako trestný čin.
Syndikát novinářů České republiky v souladu s názory Světové federace novinářů, jejímž je členem, se již nejednou vyslovil pro to, aby i pomluva, která je u nás trestným činem, byla vyňata z trestního zákoníku a přesunuta do občanského práva, kam také v celé řadě evropských zemí patří. Místo toho se však zákonodárci zřejmě rozhodují v případě skryté kamery zvolit cestu opačnou.
Návrh novely trestního zákona, který je v parlamentě, je zřejmě duplicitní úpravou. Na náhradu za škodu způsobenou zveřejněním neveřejně pronesených soudů se již 200 let vztahují ustanovení občanského zákoníku. Tato právní úprava je naprosto dostačující. Cítí-li se někdo dotčen, má možnost se bránit a požadovat odškodnění podle své úvahy. Podle předložené novely by se však mohl domáhat kromě toho i potrestání viníka podle trestního zákoníku.

Kapříci a pět českých

Takové množství postihů je naprosto neúměrné. Tím spíš, že tu chybí závažnost nebezpečí zveřejnění takové nahrávky pro společnost. Přitom v případě investigativní žurnalistiky je dokonce veřejným zájmem, aby záběry skryté kamery nebo nahrávky rozhovoru byly zveřejněny. Jak jinak by bylo například možné odhalit praktiky korupce v českém fotbalu? Jak jinak zjistit podivné řeči o "kapřících" nebo o "pěti českých"?
Navrhovaná novela vychází ze snahy politiků omezit svobodu tisku, krýt si zákonem záda před snahami novinářů a dokumentaristů zveřejňovat informace, k nimž se jinak než skrytými prostředky nelze dopracovat. Novela sice uvádí, že obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Jenže v úvodním paragrafu se říká zcela jasně, že kdo poruší důvěrnost pronesených slov nebo jiného projevu osobní povahy tím, že ho neoprávněně zachytí záznamovým zařízením, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok atd. Čili: když mne přichytí policie při tom, že bez svolení nahrávám nebo filmuji, již jsem se dopustil trestného činu. A poté se teprve bude vyšetřovat, zda jsem hodlal záběr nebo nahrávku použít přiměřeně? A to jen ve zpravodajství?
Navrhovaná úprava se mi jeví jako zcela zbytečná, kriminalizující a zastrašující. Politikové převzetím funkce sice nepřestávají být občany, ale i na jejich neformální jednání a slovní sdělení se oprávněně kladou daleko vyšší nároky než na řadového občana. Je zarmucující, když právě v době, kdy je Česko mezinárodně hodnoceno jako stát, který poskytuje největší svobodu tisku, se objeví v zákonodárném sněmu návrh takové novely.
Autor je předsedou Syndikátu novinářů ČR miroslav.jelinek@economia.cz

Autoři: Miroslav Jelínek