Airbus aneb Ikarus Inc. - projekt politického ega
Poté, co se letouny Concorde ocitly v muzeu, se symbolem současné okřídlené arogance evropské státem řízené průmyslové politiky stal Airbus. Airbus byl od začátku protlačován nejen obchodní logikou, ale také politickým egem. Proto také letí Airbus, podobně jako Ikarus, ke slunci jen pro to, aby jeho křídla začala tát.
Nynější prudký pád akcií mateřské společnosti Airbusu byl sice dramatický, avšak nikoli překvapivý. Trhy prostě nemají rády špatné zprávy a Airbus jich v poslední době vyprodukoval celou hromadu. Minulou středu pád akcií o 26 procent oholil pět miliard eur z tržní hodnoty EADS, mateřské firmy Airbusu. Stalo se tak po té, co Airbus oznámil, že jeho superjumbo A380 nebude do roku 2010 vyráběno a dodáváno včas. Už předchozí oznámená zpoždění a další závady a poruchy začínají potápět nablýskaný projekt.
Aerolinie nejsou navíc spokojeny s Airbusem navrženým A350, který má konkurovat úspěšnému úspornému modelu Boeing 787 Dreamliner. Evropané musí zasednout zpět k rýsovacím prknům a začít svůj úsporný model s nemalými náklady překreslovat. Je pravděpodobné, že skrze různé startovní dotace a podobné projekty bude nakonec tratit evropský daňový poplatník, a to vše pro slávu panevropské letadlové lodi. Další státní pomoc nepochybně povede k stížnostem proti Airbusu u Světové obchodní organizace v Ženevě.
Vadná struktura vedení
Potíže v oblasti výroby možná nejsou tak složité a vážné jako samotná nesmyslná manažerská struktura firmy. Airbus se zrodil z iniciativy francouzské, britské a španělské vlády. A političtí patroni nepřestali od té doby strkat nos do podnikových záležitostí. Vloni se francouzský prezident Jacques Chirac pokoušel instalovat Noela Forgearda, který je náhodou Francouz, na vedoucí post v EADS. Otravný boj o post skončil poté, co byl jmenován německý manažer, aby spolu s Francouzem šéfovský post sdílel.
Během letošního roku byl Airbus vtažen do francouzského skandálu, temné aféry "Clearstream", kdy bývalý Forgeardův blízký pomocník předložil důkazy (později deklarované jako padělky), které spojovaly vedoucí politiky s korupcí. Blízké vztahy s vládou mohou být zkrátka zdrojem problémů, nejen bezúročných půjček.
Produkční zádrhely a poruchy projektu A380 jasně obviňují management. Zpoždění v dodávkách budou stát EADS mezi lety 2007 - 2010 dvě miliardy eur. Další náklady ve smyslu různých pokut z prodlení, zrušených objednávek a ztracených budoucích objednávek je třeba připočíst. A ztráta prestiže je ještě daleko horší.
Příklad Boeingu
Americký Boeing byl ještě před několika lety v podobné kaši. Dva manažeři přišli o práci a jeden vysoce postavený manažer dokonce skončil ve vězení. Boeing ale nakonec prošel bolestivou restrukturalizací, včetně rozsáhlých propouštění. Firma dospěla k vážným rozhodnutím, jako bylo to nekonkurovat A-380, vědouc že objem peněz je omezený. Místo toho výrobním linkám dominuje úsporný Dreamliner.
Oproti tomu Airbus nevypadá, že je něčeho podobného schopen. Duální řídící struktura je sice lepší než předchozí model konsorcia, ale činí společnost méně pružnou. Taktéž škodí politické vazby. Evropští ministři financí byli celí hladoví vybudovat hračky, které stály evropského daňového poplatníka v posledních třiceti letech patnáct miliard eur.
Bez finančního realismu
Političtí lídři Francie, Španělska, Británie a Německa se loni zúčastnili předváděcího letu A380. Ve výpočtech Airbusu nikdy nehrál roli finanční realismus. Analytici očekávají, že firma se za každou cenu pokusí vyhnout finanční restrukturalizaci v anglosaském stylu.
Nepřekvapí, že velcí průmysloví akcionáři utíkají ze dveří. British Aerospace udělal dobře, když se zbavil dvacetiprocentního podílu ve firmě a prodal ho samotnému EADS. Francouzský Lagarder snížil svůj podíl na polovinu a německý koncern Daimler-Chrysler se rozhodl učinit totéž.
O lecčem vypovídá i to, že pád Airbusu v nemilost je chápán jako ztráta národní hrdosti a ne jako ztráta pro akcionáře a pro zákazníky, kterými jsou miliony cestujících.
Je to opravdová transatlantická propast. Zatímco Američané soudí korporace podle ziskovosti, Evropané se vtahují k velkým firmám jako k národním fotbalovým týmům. Podporují je v tom politici, především galské provenience, kteří si myslí, že byznys je jejich byznys.
Ve světě existuje duopol na výrobu velkých dopravních letadel. Všichni máme prospěch ze dvou zdravých kompetitivních výrobců. Bez dotací a politiky bude Airbus skutečně osvobozen a bude se moci chovat jako normální společnost. V tuto chvíli normálním podnikem není.
