Jan Macháček: Hlásné trouby policejních zájmů

Hlásné trouby policejních zájmů

Věhlasný literární kritik F. X. Šalda si v roce 1931 zapsal do svého zápisníku (ročník IV., s.148): "Naší specialitou je, že policie dělá politiku; jinde hlídají strážníci ulice, pečují o bezpečnost občanů. U nás je to všechno odsunuto až do druhé řady - na prvním místě je vyvolávání politických afér." Že by tedy stará česká tradice?
Představitelé sociální demokracie, ale také například komentátor Práva Alexandr Mitrofanov, si kladou otázku, jak je možné, že z policie (a ze stejného policejního útvaru jako v květnu) unikají několik dní před volbami informace z výslechů obviněných a svědků, jak to, že to ministr vnitra toleruje nebo dokonce ze zákulisí řídí.
Odpověď je jednoduchá. Je to možné proto, že to média tolerují, umožňují a poptávají. Podstata věci je v tom, jak se u nás chápe investigativní žurnalistika. Česká média do ní neinvestují, většina novinářů je plně vytížena denním provozem. Stalo se tedy zvykem, že za "pátracího žurnalistu" je považován ten, kdo umí mluvit s policií. Takový člověk se pak časem stává i hlásnou troubou zájmů v policii nebo zájmů, které za policií stojí. V zemi s vyšším stupněm žurnalistické kultury a profesionality je postup opačný. Mají to být média, nikoli policie, kdo diktuje agendu.
Vezměme si namátkou zapadlé zprávičky posledních dnů. Nejvyšší kontrolní úřad uveřejnil zprávu, že justiční areál na Míčánkách je o tři sta miliónů korun dražší, než měl být. Kdo za to může? Zdražil snad najednou cement? Které stavební firmy jsou v tom namočené? Jací úředníci měli na starosti, aby se to nestalo? Kteří politici na to měli dohlížet? Když už novináři nechtějí objevovat sami, mohou pro ně být kontroly NKÚ zásobárnou podobných tipů. Podobně nevládní organizace jako Transparency International nebo Oživení či opoziční strany na radnicích.
V poslední dnech upozornila Transparency International například na zakázky na rekonstrukci domů v Jihlavě, které zadávají radní svým vlastním firmám. Velice podivná je soutěž na dostavbu náměstí v Čelákovicích. Neuvěřitelně předražená jsou mnohá sídla krajských zastupitelstev. Místo toho média zajímá jenom přestavba jednoho zámku a pokus o podvod ve stadiu přípravy.
Nechci případ Budišov bagatelizovat, třicet miliónů korun opravdu není žádná maličkost a koneckonců žádný pokus o krádež není nikdy maličkost. Policie má navíc asi silné informace z odposlechů. Mám tu ale jeden příměr ke zvážení: zkusme si tu záležitost porovnat s žádostí o grant z vědecké či kulturní branže. Potřeby konkrétních projektů se vždy nadsadí, aby se nakonec dostaly na realistickou dimenzi. Skoro vždy dostanete méně, než žádáte. A při následné kontrole faktur mnoho prostoru pro podvody nezbývá. Kdyby policie odposlouchávala výzkumníky a lékaře, jak se chystají to či ono nafouknout, asi by to také vypadlo velmi podezřele.
Česká média ale v poslední době zajímají prakticky výhradně kauzy, kde policie "šetří, vyšetřuje, obvinila, zatkla". S tím souvisí i velice rychlé zapomínání. Kdo si dnes pamatuje a koho dnes ještě zajímá, že policie před pár měsíci obvinila Tomáše Kadlece, že znovu šetří Pavla Tykače a Jana Dienstla, dluhy Topolánkovy firmy VAE apod. Tím netvrdím, že pokud policie "něco šetří", nemá to média zajímat. Naopak. Ale nemá to být to jediné, co média zajímá.

Autoři: Jan Macháček