Univerzita řeší, co s plagiátorem

Profesor Západočeské univerzity v Plzni Ivo Budil čelí vážnému podezření. I přesto, že patří ve svém oboru sociální a politické antropologie k předním českým vědcům, bude se muset už brzy vedení školy zodpovídat z plagiátorství. Opisoval z cizího článku, aniž tento pramen uvedl.

"Celá záležitost je velmi nepříjemná. Dokonce urychlila práce na etickém kodexu univerzity a zřízení etické komise. Ta začne fungovat od začátku července a problém profesora Budila bude řešit jako první," říká rektor plzeňské univerzity Josef Průša.

Kanaďan se zlobí

Celá věc by prošla bez povšimnutí nebýt ostré reakce kanadského profesora kulturní antropologie Davida Scheffela z Thompson Rivers Univerzity. Ten na opisování Budila sám upozornil v českém Sociologickém časopise, který jeho reakci otiskl letos na začátku dubna.

"Tu a tam bylo změněno slovo nebo byly vypuštěny některé úseky vět, avšak každý nezaujatý čtenář by musel uznat, že značná část dotyčného textu je jenom nepatrně pozměněnou verzí mé dřívější publikace," uvádí kanadský antropolog.

O jaký text šlo? Ivo Budil napsal před sedmi lety odborný článek v angličtině pro mezinárodní sborník o výuce antropologie v evropských zemích, který pod názvem "Teaching and Learning Anthropology in the Czech Republic" vyšel v roce 2003 u nakladatelství Berghahn Books. Podle Scheffela ho zčásti opsal.

Informace o plagiátorství se do sociologického časopisu dostala zajímavým způsobem. "Připravovali jsme monotematické číslo Sociální antropologie v postsocialismu. Oslovili jsme i zahraniční vědce, aby se k tématu vývoje sociální antropologie ve východní Evropě také vyjádřili. Přišla nám reakce i právě od Scheffela. Když jsme porovnali jeho a Budilovu práci, opravdu jsme tam našli podobnost," vysvětluje šéfredaktor Sociologického časopisu Marek Skovajsa.

Sedm z osmnácti odstavců sedmistránkového Budilova textu je velmi podobných originálu.

"Opravdu se tam objevují pasáže, u nichž je těžko zpochybnitelné, že jsou převzaté po úpravě z originálu. Sice na něj párkrát v textu odkazuje, ale to nestačí. Je to praktika, která má k plagiátorství nebezpečně blízko," připomíná Skovajsa. Ivo Budil, současný prorektor pro výzkum a vývoj na plzeňské univerzitě, však kritiku odmítá. "Ten text neměl odborné aspirace a ani jsem ho nepokládal za výstup vědecké práce. Navíc šlo o nedorozumění. Nevšiml jsem si, že ve finální fázi editoři článku nezařadili do vydání rozsáhlejší poznámkový aparát uvedený za textem, kde odkaz na originál byl," upozorňuje Budil

Podle rektora plzeňské univerzity to však byla chyba. "Nežádal striktně, aby tam byl poznámkový aparát, který k tomu článku připojil. Neoznačil bych to však přímo za plagiátorství. Téma samo o sobě nebylo badatelské, ale popisné. Neopisoval myšlenky," míní Průša.

Opisování není novinkou

Není to poprvé, co se v Česku stalo něco podobného. Přitom každá škola by se měla řídit podle vlastního etického kodexu. "V západní Evropě či USA by to neprošlo," říká Skovajsa.

Uvolněná pravidla překvapila i antropologa Scheffela. "Když jsem se informoval u českých kolegů, bylo mi potvrzeno, že zdejší tolerance praktik zavánějící plagiarismem je značně vyšší, než na co jsem zvyklý v Kanadě," dodává Scheffel v Sociologickém časopisu.

Autoři: Petra Benešová