Bývaly doby, kdy české hospodářství převyšovalo ekonomiky Německa a Rakouska. Je proto jen přirozené, že se lidé ptají, zda tomu tak opět někdy bude. A pokud ano, tak kdy. Evropské instituce zkoumají tuto otázku v širší souvislosti: ptají se, zda a kdy nové evropské země ekonomicky doženou západní Evropu. Naposledy se takto tázala Lisabonská rada.

Varování z Itálie


V této souvislosti je dobré si všimnout varovného příkladu Itálie, kde hluboké ekonomické rozdíly mezi severem a jihem přetrvávají dodnes. A to i přesto, že se Itálie sjednotila už před více než 130 lety a italské vlády se vytrvale snažily o vyrovnání rozdílů, včetně přelévání fondů z bohatého severu na chudý jih. Co stojí jižním Italům v cestě? Proč nedohnali severní Itálii za 130 let?

Odpověď na tento italský paradox leží v sociální soudržnosti. Sociální soudržnost je schopnost lidí vzájemně spolu vyjít a dlouhodobě spolupracovat na společných cílech a její základní složkou je mezilidská důvěra. Důvěře se daří v prostředí, kde se lidé chovají čestně a srozumitelně, tedy důvěryhodně. Ostatní lidé jsou schopni tuto důvěryhodnost rozpoznat a ocenit, nejsouce zaslepeni závistí, nenávistí, strachem, paranoiou a podobnými nešvary.

Inspirativní Adam Smith


Noví ekonomové si uvědomili důležitost důvěry a studují ji už celou řadu let. Harvardský profesor Robert Putnam si všiml, že vysoká důvěra se mezi lidmi projevuje například tím, že se lidé dobrovolně sdružují v různých zájmových a dobročinných organizacích, které svou činností dále důvěru zvyšují. Používá pak tuto participaci jakožto ukazatel sociální soudržnosti. Podle tohoto ukazatele severní Itálie má vysokou míru sociální soudržnosti, zatímco jižní Itálie má sociální soudržnost velice malou. To podle Putnama vysvětluje, proč se jižní Itálii nepodařilo dohnat severní Itálii za celých 130 let. Naproti tomu americký ekonom Mancur Olson se zaměřil na organizace, které se snaží pro své členy ve společnosti něco vydobýt, a tak je jejich vliv na sociální soudržnost sporný anebo dokonce negativní; extrémní příklad negativní organizace je sicilská mafie.

Francis Fukuyama rozsáhle psal o společenské důvěře a s ním mnoho dalších ekonomů. Tento zájem o důvěru a morální stránku ekonomiky není ale nic nového; už otec zakladatel liberální ekonomiky Adam Smith si uvědomoval, jak důležité jsou morální principy v ekonomice. Vždyť kromě knihy o hospodářské soutěži publikoval také další knihu o morálce, ve které se dotýká otázek dnešní terminologií řazených právě do oblasti sociální soudržnosti. Škoda, že neoliberální ekonomové na tuto důležitou část díla Adama Smithe zapomněli a soustředili se pouze na hospodářskou soutěž, která sama o sobě je jenom neúplná část celého obrazu.

Prokletí nebožtíka Mrázka


Kanadský ekonom Jeff Dayton-Johnson, který nyní pracuje pro OECD v Paříži a publikoval knihu "Sociální soudržnost a ekonomická prosperita", mi při našem setkání v jedné útulné pařížské kavárničce tvrdil následující: Neoklasická liberální ekonomika nejen že neposkytuje úplné vysvětlení ekonomických procesů, ale když se tato neúplná teorie aplikuje bezmyšlenkovitě, tak ničí sociální soudržnost, kterou paradoxně přitom ke svému fungování potřebuje. "Vězňovo dilema" z teorie her vysvětluje, že za jistých, docela obyčejných okolností je nejvýhodnější tu druhou stranu prostě oblafnout. Po několika takovýchto oblafnutích se systém může snadno zvrhnout v destruktivní závod. Úroveň jednání neustále snižuje, jeden se snaží podrazit druhého, jsou používány horší a horší metody a dopředu se dostávají ti nejméně vybíraví; nebožtík Mrázek, kdyby tu byl ještě mezi námi, by o tom mohl vyprávět romány.

Jediné, co stojí v cestě tomuto závodu směrem ke dnu, je sociální soudržnost, která zabrání nejhorším výstřelkům a udrží hospodářskou soutěž v rozumných mezích. Jeff Dayton-Johnson si ale myslí, že sociální soudržnost roste velice pomalu, tak jako vzácný strom na zahrádce roste pomalu a jenom když má příznivé podmínky. Všechny rychlé pokusy, jak sociální soudržnost zvyšovat, zejména různými dekrety a nařízeními, jsou odsouzeny k nezdaru. Zato zničit důvěru je možno velice rychle, zase jako ten vzácný strom na zahrádce - stačí k tomu sekera a jedno odpoledne.

Chybějící rakouská důvěra


Od politického systému se musí vyžadovat, aby sociální soudržnost chránil jako oko v hlavě. Politický systém nemůže sociální soudržnost rozvíjet nařízeními a prohlášeními, ale tím, že dává dobrý příklad a podporuje důvěryhodnost s mravenčí vytrvalostí. Naopak politický systém může sociální soudržnost ničit - a to velice rychle - korupcí, nespravedlností, neprůhledností, arogancí, manipulací a vytvářením pochybných vítězů, kteří jsou odměňováni za nečistou hru.

Odpověď na počáteční otázku tedy zní: Rakousko dostihneme ekonomicky, až se naše sociální soudržnost vyrovná anebo předčí rakouskou sociální soudržnost. Dříve ne.

Autor je profesorem počítačových věd na Wayne State University