Ondřej Schneider: Sebevražda podle Paroubka

Sebevražda podle Paroubka

Čím více se blíží volby, tím odvážnější se zdají být nápady české vlády, především pak její sociálně demokratické části. Jako by se sociálně demokratičtí politici rozhodli ignorovat zkušenost z minulých voleb, kdy Vladimír Špidla také sliboval všem všechno, ale po výhře ve volbách rychle poznal, že své sliby nemůže splnit, a jeho domácí politická kariéra nabrala prudký obrat.

Premiér nemusí šetřit...

Největší dávku předvolebních chytáků připravil, jak se sluší a patří, premiér Jiří Paroubek. Jedna věc je opětovná (asi dvacátá) změna názoru vlády na (ne)privatizaci ČEZ, tam lze pochopit, že vláda uvěřila své geniálnosti a myslí si, že když ČEZ jde nahoru poslední dva roky, tak půjde pořád, a prodávat tak není nutné. Podobně může pozorovatel spekulovat, jaké důvody leží za názorem neprivatizovat ČSA.
Horší však je, že se vrací názor, že česká vláda nemusí šetřit, že naše dluhy jsou nízké a že si můžeme, či dokonce musíme, půjčovat ještě více. Je to názor, který samozřejmě konvenuje řadě politiků jakékoliv strany, neboť je zbavuje nepříjemné povinnosti starat se o alespoň základní rovnováhu rozpočtu. Je to ale názor neudržitelný, nebezpečný a z hlediska vztahu politiků k voličům velmi cynický.

Skvělé Komárkovo pravidlo

Bohužel, tyto názory již nejméně od roku 2003 vytrvale šíří dnešní poradce premiéra Waltr Komárek. Hlavní argument profesora Komárka, a nyní i premiéra Paroubka, je to, že dluh české vlády je tzv. maastrichtským kritériem státního dluhu ve výši maximálně 60 % HDP. Z toho činí závěr, že bychom se měli dále zadlužovat.
To je ale naprosto pochybná úvaha. Pokud je dluh tak výborný stimulátor růstu, proč se zastavovat u hladiny 60 % HDP? Proč nejít na 100 %? Nebo na 200 % HDP? Itálie má dluh 106 % HDP, a podle "Komárkova pravidla" by tak asi měla být výrazně bohatší než Španělsko s dluhem "pouhých" 48 % HDP. Belgie má dluh téměř 100 % HDP a Dánsko 42 % HDP, takže Belgie je bohatší? Úplným zoufalcem by pak asi mělo být Irsko s dluhem 32 % HDP, o Lucembursku s dluhem ve výši 5 % HDP (pět procent!) ani nemluvě.
Premiér Paroubek k tomu přidal svůj názor, že sociální výdaje snižují jen "poličtí sebevrazi", a že tedy jejich snižování nelze čekat od žádné vlády. Ve skutečnosti je to ale přesně naopak!

Všechny vlády se zmenšují

Podíváme-li se jen na veřejné výdaje, průměrná země eurozóny snížila podíl vlády na HDP za posledních 20 let o sedm procentních bodů HDP. V Irsku klesly výdaje vlády z 50 % HDP v roce 1982 na 33 % v roce 2003. V Nizozemsku z 59 % na 48 %, ve Finsku ze 60 % na 50 %. Existují tři výjimky z tohoto trendu: Portugalsko, Německo a Francie, v těchto zemích výdaje vlády stagnují.
A našly se i vlády, které masívně snižovaly sociální výdaje: Nizozemsko o 8 % HDP, Finsko, Norsko a Švédsko o 5 % HDP, Belgie o 4 % HDP. Sociální výdaje vzrostly nejvíce v Řecku (o 1,4 % HDP), ale také v Německu a ve Francii se prakticky nezměnily.

Dluhem k chudobě

A o kterých zemích se mluví nejčastěji jako o nejnemocnějších v Evropě? Nejsou to náhodou zrovna Francie a Německo, tedy země, které veřejné výdaje snižují nejméně a nesahají ani na sociální "vymoženosti"? Jak to, že politická krize nezmítá Kanadou či Novým Zélandem, ale je citelná v Německu? Jak to, že Nizozemsko a Belgie nezažívají masívní stávky jako Francie?
Ve skutečnosti není snižování výdajů politickou sebevraždou. Naopak, v mnoha zemích došlo díky snížení vládních výdajů k oživení ekonomiky a zvýšení soukromé aktivity. Pokud jsme schopni vystopovat nějakou souvislost mezi dluhem vlády a ekonomickým růstem, pak je to závislost negativní. Neexistuje na světě země, která by k bohatství přišla zadlužováním, existuje však řada příkladů zemí, které zbohatly (kromě jiného) i díky opatrné rozpočtové politice. Byla by škoda, kdybychom na tuto lekci, tak těžce nabytou, zase zapomněli.
Autor působí v Institutu ekonomických studií FSV UK

Autoři: Ondřej Schneider