Prezident v zrcadle environmentalistů

To, že ekonomicko-politické myšlení Václava Klause trpí zoufalými rozpory a výkyvy přesvědčivosti, je okolnost známá řadu let. I v tomto ohledu je ale současný prezident mimořádně konzistentní. Dokládá to i jeho poslední spisek namířený proti environmentalistům všech zemí - Modrá, nikoli zelená planeta s podtitulem: Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?

Autor se snaží metodou shrnutí pestrých citátů a jejich interpretací doložit, že ve světě vzniklo jakési mediálně-politické spiknutí zvláštního druhu. Spolčili se tu lidé usilující o předělání světa dle obrazu svého, přičemž zcela ignorují fakta. Environmentalisté, "novodobá inkarnace tradičního levičáctví", jak nepředsudečně píše prezident, zneužívají a překrucují vědecká fakta o oteplování planety a využívají je pro osobní ambice, ačkoliv navenek hovoří o vznešených idejích biocentrismu a ochrany Země.

Nepokorný heroismus

Kromě zpochybnění relevantnosti měření rostoucích teplot a jejich projekcí do budoucna přináší Klaus i jiný pohled na vztah člověka k přírodě. Člověk stojí v jejím centru a využívá ji, jak potřebuje. Žádná lidská činnost nesmí být omezována ohledem na život krajiny, živočichů a rostlin, protože v nich samotných žádná hodnota není. Příroda se neustále mění a druhy vymírají, tak to chodí. Naštěstí je tu člověk, jehož vynalézavost, svoboda a rozum dokážou vyřešit všechny problémy.

Václav Klaus napsal nejnadšenější oslavu lidských možností a technického pokroku za posledních padesát let. Nepokorný lidský heroismus, který je v tom obsažen, silně kontrastuje s jeho výpady proti nepokoře a aroganci environmentalistů, které pro potřeby polemiky sám s ostatními přáteli v boji zkonstruoval. Z jeho ekonomických úvah není zřejmé, proč by se lidé měli o ochranu životního prostředí zajímat, je-li tato "externalita" v podobě tisíců druhů rostlin a zvířat zcela mimo lidské jednání. A jak všichni vědí - "svět není dominován externalitami," připomíná prezident. Přesto se v závěru objeví Klausovy rady - "zhasínejme zbytečně svítící žárovky ... méně si chlaďme ... nepoužívejme slovo socka pro veřejnou dopravu."

Autor naznačuje, že tento ekologický ohled je zahrnut v ekonomické racionalitě sledující úsporu a náklady. Ale proč nejezdit silnějším autem, nerubat víc uhlí, mědi nebo ropy, když Klaus s labužnickou rozkoší cituje autory, kteří dokládají, že ceny důležitých zdrojů dlouhodobě klesají? Ekonomicky, zdá se, nás k ekologickému chování nic nenutí. Proč tedy prezident zhasíná, málo topí a jezdí metrem - jenom proto, že je to "módní"?

Modrá i zelená planeta

Takových rozporů je v prezidentově práci víc. Zpochybňuje se tu vztah k budoucnosti, která je nepředvídatelná, a tak bude lépe zabývat se jen přítomností. Zároveň se ale praví, že nekončící technický pokrok a lidská přizpůsobivost překonají v budoucnu všechny problémy. Ale jak se to dá předpovídat, jsou-li předpovědi vždy nejisté? Má budoucí společnost stát na víře, že vše vyřešíme? Že zvítězí Člověk, jehož vzývání v moderní době přineslo miliony mrtvých?

Prezident převrací figuru věřících, které vidí na druhé straně. Jedno náboženství nahrazuje druhým, v nesmiřitelném boji, který byl vyhlášen, to jinak nejde. Knihu Václava Klause má smysl číst jako poučení, jak zrádné může být reaktivní myšlení, které v souboji s myšlením jiným používá jediný nástroj - zrcadlo čili speculum!

Ale není třeba číst celou knihu. Stačí si všimnout vylučovacích výrazů v titulu, zvýrazněných pravopisnou čárkou. Prezentuje se tu myšlení, žijící v modu "buď - anebo", zatímco moderní svět preferuje slučovací spojku "a". Naše planeta je přece modrá a zelená zároveň, stejně jako nemůže existovat svoboda bez příznivého klimatu. A vylučování klima určitě nevylepší.

Autoři: Petr Fischer