Extrémistické strany jsou rasistické, xenofobní a legální

Extremistické straně se však zájem hodí, blíží se krajské volby. "Naším cílem je uspět a jednou se dostat do parlamentu," říká mluvčí strany Pavel Sedláček.

Ambice Národní strany nejsou přehnané. Už dnes má sedm zastupitelů a jednoho starostu. A to i přesto, že veřejně hlásá rasistické a xenofobní názory.

"Mají šanci uspět v regionech s vysokou kriminalitou a etnickými problémy," míní politolog Miroslav Mareš.

Extrémní názor na vše

Národní strana je s Dělnickou stranou nejextremističtější legální stranou. Společně kandidovaly v krajských volbách v roce 2004.

Obě strany mají extrémní názory v podstatě na vše. Vyjadřují se proti menšinám, chtějí potlačit přistěhovalectví, vadí jim homosexuálové. Mají blízko k neonacistům, kteří se účastní jejich akcí.

"Chceme otevřít lidem oči," uvádí mluvčí Národní strany Pavel Sedláček.

Národní strana měla problémy s registrací v roce 2001. Ministerstvo vnitra ji tehdy nepovolilo, soud ale rozhodnutí zrušil. Od té doby si existenci doslova užívá.

Na podzim založila polovojenskou Národní gardu, předtím se snažila umístit provokativní pomník na místě koncentračního tábora v Letech.

S neonacisty ale bývá spojována především Dělnická strana. Název strany příliš nenapovídá tomu, že by se mohla řadit ke krajní pravici. Její předsednictvo ale tvoří vesměs bývalí sládkovci.

Program Dělnické strany je zaměřený proti jakýmkoli menšinám. A pro hanlivá slova na adresu příslušníků menšin nejdou představitelé strany ve svých projevech nikdy daleko. Díky tomu s nimi neonacisté sympatizují.

Na hraně zákona

Strana se však snaží zalíbit i levicově zaměřeným voličům. Když v roce 2003 vznikla, její ambiciózní šéfové tvrdili, že jsou konkurencí pro KSČM. Proto také název "Dělnická" a odpor k takovým věcem, jako je například vládní reforma veřejných financí.

"Chceme na sebe hlavně upozornit," přiznává předseda strany Tomáš Vandas.

Programy obou stran se pohybují na hraně zákona. Problémy jim ale nehrozí. Na rozdíl od nedávno zrušeného Svazu komunistické mládeže proti nim ministerstvo vnitra nemůže dělat skoro nic. Vnitro totiž může rozpouštět pouze občanská sdružení, jako bylo právě KSM.

U politických stran to tak jednoduché není. Ty může zrušit pouze Nejvyšší správní soud. Ale potřebuje k tomu podnět vlády či prezidenta. A to se dosud nestalo.

Obě strany monitoruje jak Bezpečnostní informační služba, tak Útvar pro odhalování organizovaného zločinu. Sledují je také neziskové organizace, třeba Člověk v tísni.

"Problém je v tom, že strany nemůžeme obvinit z žádného trestného činu. Nejsou totiž trestně odpovědné, musíme proto prošetřovat jednotlivce," říká mluvčí Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Pavel Hanták.