Nemůžu si pomoct, ale mám prostě zkaženou sobotu.

Když nám před týdnem přišly domů do schránky jen jedny hlasovací lístky (pro manželku), bral jsem to jako standardní šlendrián lidí kdesi na poště nebo na úřadě. Říkal jsem si: pokud přece jen nakonec k volbám vyrazím, náhradní lístky mi přece dají na místě.

Jenže na Úřadu městské části Prahy 8, kde mám tu čest bydlet už druhým rokem, mají daleko větší holubník, než bych si dokázal představit.

"Já vás tady prostě nemám," krčí rameny mladá blonďatá paní z volební komise, ačkoli těsně před ní na školní lavici stojí obří cedule z ohnuté á-trojky a na ní je úhledným velkým psacím písmem napsaná moje adresa. Není pochyb, že patřím právě sem. Ale listina zvaná seznam voličů, která - jak se záhy ukáže - je pro volební komisi svatá, mluví jinak: paní Nádobová na seznamu je, ale já ne.

Chvilka napětí a nejistoty... Nechci si fandit, ale zdá se, že čtyřicet minut před koncem voleb, po dvou dnech ordinérní nudy, je tu konečně nějaký rozruch. Jako první z voleb-ních komisařů povstává vzdělaně vyhlížející mladík v červené mikině s nápisem "Czech Republic", kde - jak jsem dosud doufal - platí "nezpochybnitelné" ústavní právo volit.

Mladík kontroluje listinu se jmény voličů a zvědavě prohlíží i moji občanku. Marně doufám, že ta by mohla zafungovat jako můj trumf. Vždyť se podívejte, já tady opravdu bydlím! Do Karlína jsem se přestěhoval už na konci roku 2007, občanský průkaz je přece důkaz, nebo ne?

"Bohužel, podle zákona už nemůžeme do seznamu voličů nikoho dopisovat," odpovídá postarší paní, která působí mile, chápavě a zodpovědně a tady tomu šéfuje. Vysvětluje mi, že mě při stěhování nejspíš zapomněli do seznamu napsat a naznačuje, že možná nejsem sám. Z pevného tónu v jejím hlase je znát, že se ve svojí práci evidentně vyzná - začínám chápat, že tentokrát asi k volbám vážně připuštěn nebudu.

Napadá mě ještě jedno řešení: co rychle nastartovat auto a bleskově dojet na Žižkov, kde jsem bydlel a volil dřív? Kdepak, tam možná na volebním seznamu budu, ale ob-čanka z Karlína znamená jasnou diskvalifikaci. "Já bych ho tam volit nenechala," říká rezolutně další z komisařek.

Mám tady z toho dělat skandál? Vždyť tohle přece skandál je a všichni to tu tak trochu tuší, i když nikdo z nich za to nemůže. Pošlapaná demokracie? Anebo to raději nebudeme přehánět, jak mi jízlivě naznačuje další z komisařů - důchodce, který vtipkuje slovy "Vy jste prostě ztracenej případ". Kvůli tomu vašemu jednomu hlasu se ten eu-roparlament nezboří, milej pane!

Rezignuju, i když paní předsedkyně ještě odchází k telefonu a volá "kamsi nahoru". Když domluví, povídá: "Úřad městské části se vám moc omlouvá, ale teď už s tím nic dělat nejde. Na podzim už ale volit můžete." Úřade, mockrát děkuju!

Jiří Nádoba, HN