Sekáči

Tomáš Kopecký
člen baletu Národního Divadla, Praha

"Celý rok dělám nohama, pracovat rukama je příjemná změna," vtipkuje Tomáš Kopecký. "Když odtančím představení, za chvíli nikdo neví, co jsem to vlastně dělal. U kosení je výsledek práce vidět a přetrvává," dodává trochu vážněji. Potkáváme se v centru Prahy, jde rovnou z baletní zkoušky. Ze dveří starobylé budovy, kde se s kolegy připravovali na nové představení, vychází s kosou přes rameno. Na bělokarpatské kosení světlovlasý tanečník poprvé zabloudil s kamarády, když se vraceli z vandru. "Někdo o téhle akci slyšel, tak jsme to zkusili. Domů jsem místo po víkendu přijel za tři neděle," vzpomíná na své první léto s kosou. Na kosení se vrací hlavně kvůli kamarádům, které má mezi místními chlapy i těmi, co se sem sjíždějí jenom na léto. V zimě pak naopak oni vyrážejí za ním Prahy a taky za kulturou, většinou právě do Národního divadla, kde Tomáš Kopecký tančí v Oněginovi, Labutím jezeře nebo Svěcení jara.