Výsledky Powellova výzkumu najdete zde. Do studie autor zařadil všechny články v akademických žurnálech archivovaných v prestižní databázi Web of Science, které obsahovaly sousloví "global climate change" nebo "global warming".

No a pak prostě začal číst jeden článek za druhým, dokud nebylo zřejmé, jaký je postoj autorů k existenci globální změny klimatu.

Autor zjistil, že články odmítající globální změnu klimatu, byly citovány v průměru pětkrát, zatímco průměr ostatních článků měl devatenáct citací. Citovanost článku je přitom, s určitými výhradami, kritériem jeho kvality: Čím zásadnější závěry, tím spíše se na studii budou odkazovat jiní odborníci.

Zajímavé rovněž je, že oněch 23 studií s negativním postojem k existenci globální změny klimatu bylo publikováno v 18 různých žurnálech. To hovoří proti domněnce, že zpochybňovači jsou svými kolegy vylučováni z přístupu do akademických žurnálů. Kdyby tato domněnka platila, pozorovali bychom spíše koncentraci článků odmítajících globální změnu klimatu v malém počtu ostrakizovaných žurnálů.

Tyto závěry jsou zajímavé z hlediska amerického politického diskurzu. Odmítání existence globálního oteplování je zejména na extrémní pravici, která momentálně ovládá Republikánskou stranu, spojeno s křesťanskými představami o světě. Řada konzervativních voličů i politiků považuje v souladu s evangelikálskými výklady Bible svět za boží dar a člověk se tedy jakožto pán tvorstva nemusí při jeho využívání nijak omezovat.

Například v programových dokumentech texaských republikánů najdeme požadavky na zrušení zákonů na ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin. Vzhledem k tomu, že američtí konzervativci zpravidla rovněž odmítají existenci evoluce, neuznávají důležitost biodiverzity pro život člověka. Množství konzervativních Američanů je navíc přesvědčeno, že k Soudnému dni skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista a následnému konci světa dojde v nejbližší době, dokonce už během jejich životů. Omezování spotřeby v zájmu ochrany přírody se z hlediska této doktríny zdá nesmyslné.

V Powellově studii najdeme řadu slabých míst. Především nebyl, podle mých informací, zatím zveřejněn datový soubor všech analyzovaných článků společně s Powellovou klasifikací. Metaanalytické studie jsou vždy více či méně zatíženy subjektivním výkladem kodéra a dá se předpokládat, že kdyby stejnou práci vynaložil někdo jiný, došel by k odlišným výsledkům (i když zase ne takovým, aby to ohrozilo jasnou dominanci studií prokazujících existenci globální změny klimatu).

Při tak vysokém počtu analyzovaných článků by bylo vůbec žádoucí postavit projekt jako komunitní. Datový soubor by v takovém případě prezentoval interpretaci autora výzkumu a čtenář by mohl navrhnout a zdůvodnit alternativní kódování. Tím by se předešlo situaci, kdy je při nalezení několika málo chyb, k nimž při tak rozsáhlém objemu analyzovaných článků musí nutně dojít, zpochybněn celý výzkum.

Další zásadní slabina metaanalytických studií je založena na obecném fungování akademické obce. Vědec, který při svém bádání získá zajímavé výsledky, je předkládá prostřednictvím vědeckého článku do redakce žurnálu k publikaci. Studie prochází procesem recenzního řízení, kdy se k ní vyjadřují jiní odborníci. V případě prestižních žurnálů je tento proces velmi důkladný a brutálně nemilosrdný.

Problémem je, že čtenář nakonec vidí pouze články, které tímto sítem prošly. Může se stát, že vědci, kteří sebrali data rozporující existenci globální změny klimatu, své výsledky nezaslali do recenzního řízení, nebo jejich výsledky recenzním řízením neprošly, protože byly v rozporu se všeobecně rozšířeným názorem. Kdyby byly posudky v recenzních řízeních důsledně zveřejňovány (samozřejmě anonymizované), mohli bychom si o skutečném stavu poznání udělat mnohem lepší představu.

Tato slabina se chronicky projevuje zejména v lékařském výzkumu. Publikovány jsou pouze příznivé výsledky působení medikamentů, zatímco řádově větší množství případů žádného působení publikovány nejsou. Potom se zdá, že různé chemické látky jsou při léčbě chorob účinnější, než je tomu ve skutečnosti.

Odmítači globální změny klimatu samozřejmě nebudou mít problém Powellův výzkum zpochybnit. Jenže víra v natolik rozsáhlé spiknutí celosvětové akademické obce, aby kontrolovalo publikace v téměř všech hlavních impaktovaných žurnálech, už vyžaduje míru paranoidního myšlení hraničící s duševní chorobou.

Tento a podobné výzkumy rovněž do značné míry neutralizují argumentaci aférou Climategate. Je pravda, že poměrně malá skupina vědců po určitou dobu falšovala výsledky výzkumů a manipulovala veřejnost i politické reprezentanty. Nicméně pokud za posledních 21 let celkem 33 690 jednotlivých odborníků publikujících v prestižních žurnálech dochází k závěru, že globální změna klimatu probíhá, nejde už o projev žádného akademického kartelu.

Kromě globální změny klimatu zřejmě neexistuje žádný jiný závěr vědeckého bádání, o jehož platnosti by panoval v akademické obci větší konsenzus, a přesto byla jeho platnost předmětem politického boje.