Jedním z rysů odlišujících demokratický právní stát od totalitního je nakládání s temnými proudy lidské duše. Demokratický je koriguje, totalitní využívá. Na ničem to není vidět lépe než na praktikách ve valdické věznici, kde bachaři podle odhalení kolegů z týdeníku Respekt ještě v osmdesátých letech ubíjeli vězně k smrti.

V současných věznicích se zaplaťbůh už nic podobného neděje. Ale dokážeme temné proudy individuální i kolektivní psychiky korigovat dostatečně? Odpověď je, žel, negativní. Zavíráme nejvíc lidí v Evropské unii, věznice byly do amnestie přeplněné a budou zas. Odpor ke zlepšení podmínek ve věznicích vyjadřuje hlas ulice, že vězení není hotel. A stát ulici vychází vstříc.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se