Fraškou s kandidáty hnutí ANO na post pražského primátora nám Andrej Babiš dokázal jednu ne tak často zmiňovanou zákonitost politiky. Je ještě jedna věc horší než mít za zády poradce, v jejichž vlivu se dotyčný politik postupně ztrácí. A to nemít za zády nikoho. Nikoho, kdo by ve spleti politiky varoval svého šéfa před největšími politickými a personálními přehmaty.

Osamocenost Babiše je o to rizikovější, že žádná jiná politická rychlokvaška po svém úspěchu nemusela obsazovat tolik postů ve straně, exekutivě, parlamentu, orgánech státní správy a státem ovládaných podnicích. A metoda náhodné střelby jmen zjevně dosáhla svých limitů. Jen pro připomenutí krátký výběr novinových titulků za uplynulý rok: "Tittelbach odstoupil z čela kandidátky ANO, pro Zlín se hledá lídr"; "Podnikatel Tomáš Březina opouští Babiše, do voleb jít nechce"; "Náhlý konec dvojky Babišova hnutí ANO na Vysočině. Zatajil svou minulost politruka"; "Už jsme politici. Nemakáme. Komárek se místo rozpočtu baví ve Španělsku"; "Premiér si zve Válkovou a Marvanovou, kvůli sporům musí obě i k Babišovi"; "Babiš to pohnojil, odstartoval konec ANO, říká odstavený Kasl"; "Škatulata v hotelu Thermal v režii Babiše"; "Podnikatelka Schopperová končí v čele pražské kandidátky ANO. Nahradí ji Krnáčová". A dalo by se pokračovat dál.