Praha je úžasné město, které mi přirostlo k srdci, které vnímám jako svůj domov.

Praha je nádherná, unikátní, a to i ve světovém měřítku. Obzvlášť její historické centrum. Nedokážu odhadnout, do jaké míry si to Pražané uvědomují. Když se kdekoliv zmíním o Praze, lidé z různých zemí a kontinentů reagují velice pozitivně. Prahu všichni znají jako moc hezké město, které navštívili nebo by chtěli navštívit.

Posledních několik let nežiji v Evropě, do Prahy se ale pravidelně vracím. Je to má srdeční záležitost. To je taky možná i důvod, proč si Prahu ve svých vzpomínkách idealizuji a proč je mi někdy při návštěvách Prahy smutno. Poslední dobou mám pocit, jako by Praha usnula na vavřínech a docela si v tom libovala. Jako by se z ní stával skanzen, který se izoluje od okolního světa a zakládá si na „vůni“ vlastních stojatých vod. Skanzen, který žije převážně ze svého unikátního historického centra, zahleděný do nejslavnějších dob své minulosti, aby omluvil svou současnost.

Myslím, že tady chybí vůle komunikovat a konfrontovat se se současným světem stejně jako vůle po otevřené soutěži. Praha má dvě možnosti, buď se zapojí do světového dění, nebo zůstane izolovaná…

Aby kýžené oživení rozvoje města nastalo, aby se rozjel proces obnovy ve všech oblastech, je k tomu nutné nastartovat výkonný motor. K tak nelehkému úkolu jsou potřeba odborníci, zapáleni pro věc, kteří mají řešení, kteří o tom motoru něco vědí, kteří ho dokážou rozjet a udržovat v pohybu.

Věřím, že si Pražané uvědomují důležitost blížícího se rozcestí, že se správně rozhodnou a že Praha pod vedením odborníků znovu rozkvete a stane se z ní město pro kvalitní život. Moc bych jí to přál.

 

(Pozn. autora: První publikace tohoto textu byla zveřejněna na www.65demokratujanakasla.cz)