Zakladatel prvního soukromého gymnázia PORG a majitel agentury na testování a měření vzdělávacích výsledků Scio Ondřej Šteffl rozjel ve svých 61 letech novou školu. První rok fungování hodnotí v rozhovoru pro Týždeň. Od září otevírá hned tři další – v Praze, Brně a Olomouci.

Dlouhá léta jste psal, že škola jako instituce ztrácí smysl. Jak to, že jste teď sám jednu založil?
Já si sice dovedu představit svět bez škol. Ale takových je nás v Česku asi tak šest. Pokud prakticky všichni rodiče čekají, že školy budou existovat vždy, pak se nám zdálo dobré jim předložit naši představu o alternativě k tradiční podobě.

Popularizoval jste vzdělávání mimo instituce, takže by se dalo čekat, že vyvinete spíš internetovou akademii nebo počítačové hry.

Počítačové hry umějí jiní líp. My v agentuře Scio jsme už léta nabízeli vedle klasické nabídky – třeba přípravy na maturitu – i to, čemu říkáme paralelní vzdělávání. Tedy to, co by rodiče chtěli, aby děti uměly, ale ve školách se to nenaučí. Pak nám ovšem mnozí logicky začali namítat: Tak nemluvte a předveďte.

Měl jste i nějaký osobní vnitřní motiv?
Asi jo. Asi jsem už ve věku, kdy chci, aby po mně zůstalo něco, co přetrvá.

Co má být nosná myšlenka, která má vaši školu odlišit od jiných?
Těch je spousta, ale když mám říct jednu, je to: Změna je pro nás trvalý stav.
Máme děti připravit na budoucnost, o níž my sami nevíme skoro nic. Jen víme, že změn bude čím dál víc a že budou čím dál rychlejší. Proto i ve škole chceme proměnlivé prostředí. I učitelům se u nás říká "průvodci".

To zní trochu jako montessoriovské školství.
Víte, v čem je rozdíl? Až budeme mít Scio škol třeba osm, možná nakoupíme všechny ty úžasné drahé montessoriovské pomůcky a na rok je dáme na jednu z našich škol. Ale právě že jen na jeden rok a pak je pošleme dál. Protože změna je trvalý stav.

Jak konkrétně vypadal letošní školní rok?
Vždycky jeden týden byl "sabbatical", kdy se dětem představovaly možnosti různých projektů pro následující čtyři týdny a zároveň děti prezentovaly, co se dozvěděly z těch minulých. Populární byl třeba projekt Pes. Ve škole jsme měli dva psy ke zkoumání... Rodiče se nás ptávají na hodnocení a já odpovídám, že děti nepotřebují hodnocení, ale zpětnou vazbu, přičemž vůbec nejlepší je zpětná vazba, kterou vidí samy i bez učitele. Když postavily boudu a pes se do ní nevešel, nebylo zapotřebí jim říkat "máte to špatně, dostanete čtyřku". Samy chápaly, že ji musí rozebrat, jít koupit nový materiál a postavit ji znovu.

Jiný projekt byl Paraziti, kdy nosily do školy vši, blechy a tak. A nakonec vymýšlely svoje vlastní parazity... Většinou pracují spolu prvňáci s druháky a potom třetí, čtvrtá a pátá třída pohromadě.

Nemáte ve škole nic, co by se jmenovalo čeština, angličtina nebo literatura?
Angličtinu máme zvlášť, protože ty děti jsou hodně rozdílné: třeba vedle dětí rodilých mluvčích máme takové, které s angličtinou začínají.

Jinak můžete propojit přírodní vědy, historii i literaturu – jeden z projektů se jmenoval Tady je Werichovo. Zčásti můžete zapojit i cizí jazyky, třeba u parazitů se dozvěděli, jak se řekne anglicky červ. Ale při tak rozdílné úrovni je lepší ji učit zvlášť. Taky byla zvlášť matematika. A tělocvik, protože ten vyžaduje stát.

Takhle to bylo v letošním roce. Ale jak to bude v tom příštím, to záleží na škole, určitě trochu jinak. Když chcete dát autonomii dětem, musíte ji dát i učitelům, řediteli, celé škole.

ONDŘEJ ŠTEFFL

Ondřej Šteffl (1954) vystudoval matematicko-fyzikální fakultu. Před rokem 1989 pracoval Ústavu pro filozofii a sociologii Akademie věd. V roce 1990 založil první soukromou střední školu v Československu, První obnovené reálné gymnázium (PORG) v Praze. Po odchodu z této školy založil v roce 1995 společnost Scio, který se zabývá vzděláváním, měřením výsledků studia a testováním jeho předpokladů. S partnerkou má syna a dceru.

Mohou si pro příští rok vybrat jakýkoli vzdělávací přístup?
Máme rámec, ve kterém se pohybujeme. Nevybrali bychom si pruskou kadetku ani klasickou většinovou českou školu.

Čemu říkáte kadetka nebo většinová škola?
Máte škálu od naprosté kontroly a řízení (anglicky control) dětí až po naprostou důvěru bez řízení. Na jednom konci osy je pruská kadetka, z níž vzejdou perfektně vycvičení vojáci, a na opačném tzv. summerhillské školství, kde mají žáci úplnou volnost a v rozhodování stejný hlas jako učitelé.
Většinová česká škola je blíž k pruské kadetce a my chceme být blíž spíš k Summerhillu.

Populární gymnázium PORG, které jste kdysi zakládal, by na té škále bylo kde?
Je tam o trochu víc důvěry než u většinové školy, ale vlastně ne o mnoho. Je ovšem třeba dodat, že k téhle vodorovné ose existuje ještě svislá, kde je škála od škol výborných k mizerným.

Co znamená výborný? Že naplňuje očekávané cíle?
Ano. PORG je víc řízený než důvěřující, ale je hodně dobrý v tom, co dělá. Existují rodiče, kteří si přejí výkon a výsledky. Můj nástupce v PORG Václav Klaus mladší je zastánce právě takového typu školy a umí ji snad dobře dělat. Dnes proberete hlavonožce, zítra Přemyslovce – my vás to naučíme, budete to umět a bude vás to dokonce občas i bavit. V naší škole říkáme: Tak si rozmyslete, co chcete umět, a až to budete vědět, přijďte a my vám pomůžeme se to naučit.

Co je tedy u vás očekávaný cíl?
To je druhá nosná myšlenka: že když chcete lidi připravovat na změnu, musejí se umět učit. Mám pro to výraz "studijní autonomie".

Když já se dnes rozhodnu naučit se molekulární genetiku, tak si udělám plán, najdu si příručky, zdroje na internetu, internetový kurz třeba z Harvardu, někoho, kdo mi poradí, zorganizuju si učení a naučím se to. To je plná studijní autonomie. A my věříme, že během devíti let základní školy jsme schopni k ní děti dovést.

Co budou dělat na střední škole?
Je možné, že tam někteří budou mít pocit, že se tu látku naučí sami a lépe. Možná budou chtít individuální studijní plán. S tím už dnes osvícení ředitelé středních škol počítají.

Na základní škole platí povinná školní docházka. Ale na střední škole je to v rukou ředitelů.
Kromě toho: po roce 2018 počítáme, že otevřeme vlastní střední školu.

Bylo těžké na takový způsob výuky najít učitele?
Na inzerát se nám přihlásilo 170 lidí. Ale naší představě odpovídalo zhruba těch osm lidí, které jsme i přijali.

Tak málo?
Ta škola je zatím malinká, máme 106 dětí. Trochu nám taky komplikuje život zákon o pedagogických pracovnících, který předepisuje přesnou kvalifikaci. Ti nejlepší učitelé ji často nemají, ačkoli třeba deset let vedli skauty a mají doktorát z přírodních věd.

Ale do inzerátu jsme předem dali, že nedostatek kvalifikace nám nevadí. Vedeme je jako asistenty a platíme je stejně jako učitele. To je výhoda soukromé školy, že do toho nám stát nemluví.

Kolik jim platíte?
28 tisíc korun. Zatím všem stejně, napřesrok se to možná trochu změní.

Už u vás byla školní inspekce?
Ano, trochu jsme jim zamotali hlavu. Celostátní rámcový vzdělávací program říká, že očekávané vzdělávací výstupy jsou u nižších ročníků nezávazné. To znamená, že nemusíte uvádět, co budou děti umět po první třídě, stačí to až u páté třídy. Takže tato možnost od počátku existuje, ale my jsme první škola, která jí využila.

Taky jsem se inspekce ptal, jestli očekávané výstupy musíme odučit. Oni říkali, že ano. Jenže když budete mít v očekávaných výstupech například to, že děti budou něco vědět o Karlovi IV., což dnes ví každé malé dítě, protože oslavám 700. výročí prostě nešlo uniknout... S myšlenkou, že děti umějí něco, co se ve škole vůbec neučilo, inspekce nějak nepočítá. Ale prošli jsme.

Jak dnes prosperuje Scio?
Máme obrat 67 milionů korun. A jsme pořád v černých číslech.

Směřuji k tomu, jestli vznik školy nesouvisí i s tím, že hledáte nové oblasti podnikání. Český stát se od vás postupně naučil dělat testy a dnes vás státní CERMAT vytlačuje z trhu, protože jeho maturity i zkoušky pro 5. nebo 9. třídu jsou pro školy zadarmo.
Trochu nás vytlačuje. A je fakt, že pro stát dnes pracuje řada lidí, kteří prošli Sciem. Třeba šéf testování v České školní inspekci je Petr Suchomel, někdejší ředitel PORG a náš dlouholetý kolega.

Ale ten vliv není tak jednoznačný: někde nás vytlačují z trhu a někde nám otevírají nové příležitosti. Když píšu články proti povinné maturitě z matematiky, tak v tom kdekdo vidí strach o tržby. Ale my bychom na ní naopak ohromně vydělali! Už dnes máme na přípravách k maturitě obrat 3 miliony korun ročně. Až bude zavedena povinná matematika, bude to podle mě minimáně dalších 10 milionů korun. Lidé budou mít strach a strach je nejlepší marketér. A na těch příjmech je hodně velká zisková marže, protože příprava často obnáší nákup on-line cvičných testů. Jakmile je jednou vytvoříte, tak je jen udržujete v chodu a je to čistý výnos.

Ale už jste měli v minulosti ziskovější roky.
To ano. Asi tak kolem roku 2010 nejvíc: to jsme si mohli dovolit tři lidi ve vlastním výzkumném oddělení, kteří nepřinášeli firmě peníze, ale zajímavé podněty. Anebo jsme s deseti lidmi z vedení Scia mohli jet na Madagaskar a ten je dost drahý. Mívali jsme až sto zaměstnanců, dnes je nás šedesát.

Ale víte, co způsobilo snížení tržeb? Oproti roku 2012 poklesl počet dětí v populačním ročníku o 30 procent. To znamená nejen úbytek klientů o 30 %, ale navíc vysoké školy zareagovaly tím, že kvůli poklesu uchazečů přestaly dělat přijímací zkoušky a berou každého.

Kromě toho jsme tehdy dosahovali i na peníze z evropských fondů. Dostali jsme například 17 milionů korun na vývoj deskové hry...

Stála aspoň za to?
Ale jo, moje vlastní děti dodnes hrají Ekopolis doma, a to nemusí. Další miliony jsme dostali na Multipolis. Takže jsme vymysleli dvě deskové hry, nechali jich vyrobit dva kamiony a rozvezli je do škol.

Neříkám, že toho nějak lituji. Ale chápete, co se za ty peníze dalo pořídit jiných projektů? Nabídli jsme pět jiných, lepších a užitečnějších projektů. A oni si vybrali zrovna deskové hry.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se