Petr Nečas půjde k soudu v kauze poslaneckých trafik. Olomoucké státní zastupitelství obžalovalo expremiéra za to, že v roce 2012 slíbil lukrativní posty ve státní správě trojici poslanců ODS, kteří se výměnou vzdali mandátu, a umožnili tak schválení vládního stabilizačního balíčku. Dalo by se říci: Konečně! Konečně se ukáže, zda je něco takového skutečně zločin, či zda jde od počátku jen o divokou právní konstrukci Ivo Ištvana. Stojí proti sobě dva výklady: Podle státních zástupců Nečas uplácel, podle jiných názorů šlo jen o nehezkou, nicméně starodávnou součást parlamentní politiky. Kdo viděl film Lincoln, ví, o čem je řeč: Bez "úplatků" funkcemi by se ve Spojených státech v devatenáctém století zřejmě ani nepodařilo zrušit otroctví. Přísně vzato by mohl být za použití Ištvanovy logiky stíhán kdekdo. Nejnověji například pražská primátorka Adriana Krnáčová, která umožnila vznik úplně nových funkcí, aby dala dohromady rozpadající se radniční koalici. Proč by Nečasův postup měl být hodnocen jako úplatek a toto ne? Olomoucká konstrukce je, řekněme, revoluční a její aplikace poněkud výběrová.

Přesto je dobře, že se případ nakonec dostane k soudu. Stíhání "trafikantských" poslanců ODS Tluchoře, Šnajdra a Fuksy znemožnil už v roce 2013 Nejvyšší soud. Jeho vysvětlení bylo právně krkolomné. Zjednodušeně řečeno: Podle Nejvyššího soudu je na vzdání se mandátu potřeba pohlížet jako na politický projev ve sněmovně, a stíhání je tudíž jednou provždy v principu vyloučeno. O dva roky později ovšem Ústavní soud v jiné kauze řekl, že takto široce se takzvaná poslanecká indemnita pojímat nedá. Na srozumitelný verdikt, který by řekl, kde končí politika a začíná úplatkářství, tak čekáme dodnes.