Jeden muž na toulkách
Jerome Klapka Jerome: Čas mého života
2017, Nakladatelství Vyšehrad, přeložil Milan Žáček, 256 stran, 298 korun

Autor jediné knihy. Tohle prokletí se týká těch, kteří vystavěli umělecký monument − a v jeho stínu tak nechtěně pohřbili svoji ostatní tvorbu. Anglický humorista Jerome Klapka Jerome je toho modelovým příkladem. Jeho Tři muži ve člunu nechávají za sebou vše ostatní, co tento plodný autor napsal − snad s výjimkou jakési "dvojky" této road­ movie, Tří mužů na toulkách.

Jerome nebyl nadšen z toho, že jiným jeho humoristickým či naopak zadumaným prózám se takové pozornosti nedostává. Lícem tohoto rubu je ovšem fakt, že i v tak vzdálené zemi, jakou je Česko, mnoho těchto "malých" knih vyšlo. Snad kromě jedné − tou je vlastní autorův životopis. Ten se ke čtenáři dostává až nyní, 90 let po jeho smrti.

Podstatnou část svých vzpomínek věnuje Jerome celkem pochopitelně dětství. Před čtenářem ožívá zavátý svět, ve kterém na ulice vyjíždějí první bicykly a veřejnost diskutuje, zda je etické, aby je sedlaly dámy. "Líbilo by se vám, kdyby vaše sestra ukazovala nohy? Ano, nebo ne?" − to byl dotaz, kterému nešlo uniknout. Pokroku ale také ne, takže dámy bicykly stejně osedlaly a malý Jerome se mohl poohlížet po dalších dobrodružstvích.

Své vzpomínky, které napsal rok před smrtí, ladil humorista převážně nostalgicky − a řekněme trochu státotvorně. Nitro autorovo se před čtenářem neodhalí, pisatel se ale setká s řadou zajímavých osobností, umí si všímat a svižně o tom psát. Taková potulka rozhodně stojí za to.

 

Neznormalizovaní
Jozef Kollár: 55 minut mezi životem a smrtí
2017, Nakladatelství Mladá fronta, přeložila Drahomíra Smutná, 167 stran, 249 korun

Jozef Kollár: 55 minut mezi životem a smrtíKdyby si to člověk vymyslel, nikdo by mu neuvěřil. Něco takového se muselo nejdřív stát, aby se o tom mohlo teprve napsat. Tak neuvěřitelné byly některé způsoby útěků za železnou oponu. Touha uniknout so­cialistickému ráji byla taková, že lidé zapojili veškerou představivost, věnovali se svému plánu dlouhé měsíce či roky, aby ho pak s obrovským rizikem uskutečnili. Konečně se mohli na Západě volně nadechnout a narovnat si hřbet.

Pro slovenského publicistu a amatérského cyklistu Jozefa Kollára bylo iniciačním setkání s dvojnásobným mistrem ČSSR v cyklistice Robertem Hutyrou. Sportovec mu ovšem nevyprávěl o závodech na silnici, ale ve vzduchu, o tom, jak s celou rodinou v roce 1983 přeletěl ostnaté dráty a přistál v Rakousku. K tomuto riskantnímu úniku se s manželkou chystali několik let, balon vyráběli tajně doma − a k jeho koši pak neopomněli připevnit ani závodní kolo.

Hutyrovi tenkrát k jeho husarskému kousku blahopřál i americký prezident Ronald Reagan a jeho balon je vystaven v Muzeu Berlínské zdi. Jozef Kollár tento pozoruhodný příběh odvážné rodiny zapsal. A nezůstal jen u onoho útěku. Zaznamenává touhu mnoha neznormalizovaných obyvatel Československa, které od jejich záměru cesty za svobodou neodradilo vůbec nic. Kniha 55 minut mezi životem a smrtí je pro dobu, kdy bývá komunismus malován na růžovo, velmi potřebná. Kdepak: podkladová barva této ideologie je rudá. Je to barva krve.

 

Adrenalin v Louvru
Julia Hartwigová: Apollinaire
2017, Nakladatelství Garamond, přeložila Vendulka Zapletalová, 400 stran, 360 korun

Julia Hartwigová: ApollinairePro české prostředí bude Guillaume Apollinaire ještě něčím víc než spoluzakladatelem moderní poezie. Tento francouzský bouřlivák totiž zásadně ovlivnil celou uměleckou generaci čítající Vítězslava Nezvala, Konstantina Biebla, Karla Čapka, Jaroslava Seiferta a mnohé další. Názvy Apollinairových sbírek Pásmo či Alkoholy byly u nás vyslovovány téměř s nábožnou úctou.

Francouzského básníka si nyní připomínáme v monografii polské básnířky Hartwigové, což má svou logiku, neboť Guillaume sám byl polského původu. Jeho dobový atentát na kulturu − tedy tu v jeho chápání zkostnatělou − byl opravdu totální. Dnes se to zdá nepochopitelné, ale odnést si pod kabátem z Louvru nějakou tu sošku prý nebývalo nemožné. Mladí umělci na samém počátku 20. století brojili proti konvencím a takové umělecké guerille fandili. Někteří byli dokonce ochotni ukradenou sošku zakoupit.

Vypadalo to jako adrenalinová zábava, dokud se neztratila Mona Lisa. Žerty šly stranou, nad ztrátou ikony klasického malířství nešlo mávnout rukou. Bylo tedy záhodno se svých sošek rychle zbavit: vrátit je, nebo utopit na dně Seiny? Policie umělce podezřívala: Picasso byl vyslechnut a propuštěn, Apollinaire byl uvězněn v nechvalně známé věznici La Santé. Bachaři jistě netušili, že jméno tohoto vězně se brzy stane podobně proslulým.

 

Svět za obrazem
Jessie Burtonová: Múza
2017, Nakladatelství Argo, přeložila Jitka Fialová, 464 stran, 358 korun

Jessie Burtonová: MúzaProdávat v Londýně boty není právě naplněný sen mladé ambiciózní ženy. Její poslední zákaznicí byla žena bez prstů, které bylo jedno, jakou velikost obuvi jí prodavačka přinese, jen si prostě do boty přicpe víc, nebo míň papíru. Stát se písařkou v instituci s uměním je tak záchranou a velkým kariérním skokem. Zejména když se dotyčná brzy nachomýtne k obrazu, který by mohl být dílem slavného malíře, a začne se zajímat o jeho ne úplně dokonale objasněné úmrtí.

Kniha mladé anglické autorky čtenáře zavede do Londýna 60. let a Španělska 30. let 20. století. Všechno spolu souvisí − i s tou mladou prodavačkou bot, i s podivuhodným obrazem. Román se na dramatickém půdorysu pokouší vystavět uvěřitelný vnitřní svět lidí, kteří se kolem kumštu ochomýtají s vidinou nekalých zisků, i těch, kteří vidí na starých plátnech krásu a pokouší se ji chránit proti nenechavcům. Trocha tajemství, intrik, peněz a pochopitelně hodně lásky jsou tím pravým koktejlem, z něhož je možné uvařit čtenářsky úspěšnou knihu.