Po boku svého dlouholetého spolupracovníka, německého dirigenta Thomase Hengelbrocka, na letošním Pražském jaru vystoupí americká mezzosopranistka Kate Lindseyová. Na koncertě, jenž se uskuteční ve středu 31. května, uvedou výběr z takzvaných Písní z Auvergne francouzského skladatele 20. století Josepha Cantelouba. Tou dobou už ho budou mít v krvi − tentýž program v polovině května nejprve zahrají v Paříži, než s ním navštíví tři další města včetně české metropole.

"Thomas při volbě repertoáru uvažuje nesmírně tvůrčím způsobem," řekla Lindseyová v interview pro server Opera Lively. "Opravdu se do těch písní ponořil a nabídl mi několik variant. Když jsem si je prošla, dali jsme dohromady seznam. Chtěla jsem se zaměřit na skladby, které člověk neslyší často," dodala.

Pro Lindseyovou nadcházející turné představuje způsob, jak si oddechnout od nabité operní sezony, během níž zpívala v Londýně, Vídni i americkém Los Angeles. Letos v létě si na festivalu v britském Glyndebournu ještě zopakuje jednu ze svých běžných rolí, Sexta v Mozartově opeře La Clemenza di Tito.

Takzvané kalhotové role tvoří základ repertoáru Lindseyové, ta se ale jinak snaží vyvarovat lehkých partů a raději prý riskuje. Například po zvlášť náročné inscenaci Mozartova díla Così fan tutte vloni serveru Bachtrack řekla, že ji podstoupila "hlavně pro to nepohodlí".

Všechno se to seběhlo tak nějak nečekaně. Když byla Lindseyová mladá, ze všeho nejvíc ji zajímal fotbal. Ve čtrnácti letech však kvůli zranění kolena musela přestat. Nechala se vyhecovat kamarádkou, s níž zpívala ve sboru, začala chodit na lekce zpěvu, a když jí několikrát obsadili do školních muzikálů, usoudila, že by se zpěvu mohla věnovat naplno.

Na konzervatoř se však Lindseyové nechtělo. Raději dala přednost univerzitě v americké Indianě a pak se na tři roky ponořila do operních studií v rámci programu Lindemann Young Artist Development při newyorské Metropolitní opeře. "Bylo to ohromující a nesmírně oživující," vzpomínala na ty roky v interview pro server Opera Today. "Někde tam se začala rodit má umělecká totožnost."

Lindseyovou postupně začala obsazovat nejen newyorská Met, ale také Vídeňská státní opera, londýnský Royal Opera House či pařížské Théâtre des Champs-Élysées. Bez problémů zvládla běžné mezzosopránové role typu Nicklausse v Hoffmannových povídkách skladatele Jacquesa Offenbacha nebo Cherubina v Mozartově Figarově svatbě. Čím dál více ji to ale táhlo k obtížným, málo známým partům.

Takto Lindseyová například v současné opeře Dead Man Walking skladatele Jakea Heggieho zpívala řádovou sestru Prejean − jeptišku, jež svůj život zasvětila boji proti trestu smrti.

"Lákají mě projekty, které jdou do hloubky," poznamenala kdysi pěvkyně, ale platí to také naopak − dnes už se Lindseyová spíš vyhýbá rolím typu Dorabelly v Così fan tutte. Naposledy na ni kývla vloni, když ji oslovil francouzský filmový režisér Christophe Honoré. Ten na festivalu v jihofrancouzském Aix-en-Provence odvážně přenesl Mozartovu klasiku do Mussoliniho Itálie 30. let minulého století. Představení začínalo scénou znásilnění a po celou dobu pracovalo s tématy násilí a rasismu.

Koncert

Orchestre de Paris & Kate Lindseyová
31. května
Smetanova síň Obecního domu

Lindseyová se s režisérovým konceptem zprvu sžívala jen obtížně, nakonec ale usoudila, že může divákům pomoci Così fan tutte pochopit. "Myslím, že smyslem umění je vyvolat v lidech nějakou reakci," řekla v rozhovoru pro Bachtrack. "Také jsem si uvědomila, že lidé jsou právě takoví. Že nejde o žádnou historii, nýbrž že se stejné věci na světě dějí i dnes."

Její vystoupení na Pražském jaru ovšem kontroverzní nebude. Lidové písně z Auvergne, které má na programu, ve 20. letech minulého století skladatel a znalec francouzského folkloru Joseph Canteloube upravil pro hlas a orchestr, respektive také pro hlas a klavír. Nejtěžší na nich prý je, že se musí zpívat v okcitánštině, tedy románském jazyce kdysi rozšířeném na jihu Francie.

"Ty písně mi nahánějí husí kůži," tvrdí pěvkyně, podle níž jde o skladby velice zemité, pevně spjaté s oblastí Auvergne. "Jsou temperamentní, humorné a břitké, ale také umí chytnout za srdce. Je z nich cítit domov."

Vystoupení na Pražském jaru bude pozoruhodné i proto, že s dirigentem Thomasem Hengelbrockem dosud Lindseyová uváděla především barokní repertoár. Dirigent však nepochybuje, že se koncerty vydaří. "Kate je mimořádná umělkyně s ohromujícím, dojímavým hlasem," tvrdí.