Letošní oslavu státního svátku na Pražském hradě zaranžoval Miloš Zeman nadmíru chytře: využil ji jako jeden z prostředků ke svému znovuzvolení. Jak proslov, tak seznam vyznamenaných byly hlavně dobře srozumitelnými vzkazy jeho voličům.

A zatímco projev představoval defenzivní složku Zemanova boje za znovuzvolení, udělené medaile Za zásluhy byly už čistou ofenzivou.

Na proslovu nebylo zajímavé to, co v něm bylo, ale naopak to, co v něm absentovalo. Prezident se téměř zcela vyhnul politice, což je v situaci, kdy Česko prožívá největší přelom od pádu komunismu v listopadu 1989, poměrně pozoruhodné. Očekávali bychom zhodnocení toho, kam se stát, který za rok oslaví 100. výročí vzniku (pokud tedy Česko považujeme za nástupce Československa), ubírá, a též možná i vizi, kam by se ubírat měl.

Nedočkali jsme se. Miloš Zeman uhnul k jakémusi citáty prošpikovanému skoroeseji o vědě a umění.