Na státní návštěvě v Rusku byl český prezident naposledy v roce 2009. To byla doba, kdy jsme si mysleli, že Rusko může své evropské partnery ohrozit maximálně tím, že jim nebude dodávat plyn, a kdy se česká zahraniční politika skládala z tradičního slepence názorů prezidenta, premiéra a ministra zahraničí, který ve své kombinaci dával smysl.

Z dnešního pohledu to byly staré zlaté časy. Prezident Miloš Zeman jede tento týden do Soči, Moskvy a Jekatěrinburgu za situace, kdy se zvolna rozkládá západní konsenzus toho, jak se vůči Rusku stavět, a kdy se už vlastně rozložila česká zahraniční politika. Nikdy sice neoplývala příliš silnou propojeností a schopností sjednotit různé názory v jednolitou strategii, ale jakási základní orientace byla patrná, stejně jako kroky jednotlivých ústavních činitelů byly činěny více či méně jedním směrem.

Za Zemana se tento křehký konsenzus začal bortit a nejistá povolební situace nedovoluje spolehlivě předvídat, jakým vlastně bude Česká republika partnerem svých spojenců v EU a v NATO do budoucna. Vítěz voleb Andrej Babiš před dvěma týdny na otázku HN o svém postoji vůči Evropské unii v jedné větě například oznámil, že chce reformovat nejen EU, ale i NATO − což vyděsilo nejen české experty. Možná šlo jen o neobratnost v přípravě podkladů jeho štábem, ale i to by svědčilo o tom, že nastávající premiér zahraniční politice a vztahům s partnery a spojenci nepřikládá právě největší důležitost.

Dalším dokladem nejistoty české zahraniční politiky je právě role Miloše Zemana ve vztahu k Rusku. Vzhledem k tomu, kdy tam v poslední době jezdil a kdo ho doprovázel na jednání s kolegou Vladimirem Putinem, není možné přesně říci, zda se jednalo o obhajobu zájmů České republiky, nebo někoho jiného. Marně se spojencům vysvětluje, že za zahraniční politiku je odpovědná vláda, nikoli prezident, i když ten se tak tváří.

Ale neodsuzujme úplně prezidenta předem. Během návštěvy bude mít možnost ukázat, že si třeba Česko nenechá diktovat formát a obsah nově založeného Česko-ruského fóra, kde by se nejméně jednou ročně měly debatovat po vzoru Česko-německého fóra témata důležitá pro obě strany. Zeman bude mít možnost ukázat, že nesdílí ruský názor na řešení konfliktu na východní Ukrajině, chce vyznamenat pětici ruských občanů, jednoho z nich i kvůli obraně lidských práv, má na programu debatu o otevření ruských archivů českým badatelům. Může vyjádřit své mínění o ruské formě boje proti terorismu a chce položit věnec u památníku československých legionářů v Jekatěrinburgu, ačkoli v Rusku je právě spíš populární názor, že to byli vrazi a zrádci své vlasti.

A v neposlední řadě hodlá Zeman podpořit české podniky a jejich obchody a investice v Rusku. Český byznys se po propadu z doby po agresi proti Ukrajině na ruský trh vrací. Dopady pro ně nebyly tak drastické, jak se například ještě v srpnu 2014 odhadovalo. Jak uvádí například studie think-tanku PSSI, sankční režim stvořil především atmosféru nejistoty.

I porovnání s dalšími zeměmi visegrádské čtyřky ukazuje, že dopady byly dílčí na některé sektory, jako bylo potravinářství a zemědělství (český potravinářský vývoz do Ruska v druhé polovině roku 2014 hned po zavedení sankcí dokonce vzrostl), ale na celkový stav ekonomiky vliv neměly. Zemanův vztah k podpoře firem je dobře známý, ale jak se ukázalo v případě nesplněných slibů čínských investic, rád v této oblasti přehání, což nyní ještě umocňuje předvolební situace. Ale kampaň před českými prezidentskými volbami se přece v Soči nedělá. Nebo ano?

Poněkud nešťastný, ale vlastně typicky středoevropský příklad zahraniční politiky minulý týden ukázalo Slovensko, jehož prezident Andrej Kiska v plánovaném projevu v Evropském parlamentu kritizoval ruskou propagandu. A v ten samý den předseda slovenského parlamentu Andrej Danko v původně neplánovaném vystoupení hovořil v ruské dumě o budování slovanského světa. Danko a Kiska si spolu s premiérem Robertem Ficem před třemi týdny ovšem veřejně slíbili, že budou podporovat západní, evropskou orientaci země. Něco takového by teď Češi potřebovali jako sůl, ať už se během Zemanovy pětidenní cesty po Rusku stane a řekne cokoli.