Miloš Zeman se snaží působit jako státník světového formátu, a aby mu to veřejnost, respektive ta její část, o jejíž podporu usiluje, věřila, musí pro to něco udělat. Když usiloval o přijetí v Bílém domě, neváhal se prohlásit za českého Donalda Trumpa a několikrát se sejít s exmanželkou amerického originálu. Kvůli čínskému prezidentovi Si Ťin-pchingovi nechal Prahu zahalit do rudých vlajek, uzavřít část veřejných prostranství.

Zeman se v Moskvě setkal s Gorbačovem a ocenil veterány, kteří se podíleli na osvobození Československa od nacistů

Spojené státy, Čína ani Ruská federace pro zemi velikosti a významu České republiky nejsou a nemohou být přirození partneři. Do Bílého domu, byť to mluvčí Ovčáček několikrát anoncoval, se Zeman nedostal. Těžko říci, zda kvůli svým kontaktům na Rusko, které Trumpovi najednou začaly vadit. Nejviditelnější stopou zanechanou v Pekingu bylo zpoždění při pořizování společné fotografie účastníků.

V případě ruského prezidenta Vladimira Putina se mu však jeho snaha vyplatila. Audience se sice nekonala v Kremlu a s plnou parádou, ale audience v Soči, byť krátce po Bašáru Asadovi, jenž je podezřelý ze spáchání zločinů proti lidskosti, Zemana v očích jeho voličů poškodit nemůže.

To článek, který v den prezidentova příjezdu do Ruska na svém webu zveřejnila televizní stanice ruského ministerstva obrany Zvezda, může být i pro některé z nich silná káva. Autor v něm totiž tvrdil, že vstup vojsk do Československa v roce 1968 nedovolil Západu uskutečnit státní převrat podle technologie použité za "sametových" revolucí a zachoval na více než dvacet let život v míru… No prostě: měli bychom být vděční.

Zeman text označil za čin "novinářského šílence s vylízaným mozkem" a prohlásil, že pokud ruské vedení článek jasně neodmítne, půjde o "vážné narušení česko-ruských vztahů". Premiér Dmitrij Medveděv se na následující schůzce od článku distancoval, server později článek stáhl, omluvil se a navrch publikoval text odsuzující invazi a oslavující Zemana.

Přestože to právě po tomto extempore na první pohled vypadá, že Zeman v Moskvě hájil naše zájmy, těžko můžeme být v tomto ohledu s jeho vystupováním spokojeni. Proč?

Rusko je, na rozdíl od České republiky, velmoc, a má proto nejenom nesrovnatelně větší sílu, ale i řádově širší pole pro uskutečňování své představy o podobě mezinárodních vztahů. Nejpozději od roku 2007 Kreml dává najevo, že se mu nezamlouvá interpretace vývoje po roce 1989 ani to, kam se dál ubírá. Moskva nejenom nepokrytě odmítá rozšíření EU i NATO, ale spolu s tím i hodnotové zázemí, o které se tyto procesy opírají.

Dnešní Rusko popírá (a u sebe doma demontuje) jak základní atributy liberální demokracie, tak i tržní ekonomiky. Hlavním důvodem pro anexi Krymu a následné rozpoutání války na východě Ukrajiny nebyl plán na zřízení základny NATO nebo genocida ruskojazyčných Ukrajinců, ale Putinova hrůza z toho, že se Ukrajina oprošťuje od postsovětského způsobu vedení a myšlení a mohla by tím Rusko infikovat. Nejprve popíral, ale následně přiznal účast ruských vojsk, a když Evropané odmítli krymské "fait accompli" uznat, nařídil ministrovi zahraničí, aby o posledních dvou dekádách evropského vývoje prohlásil, že jsou v rozporu s mezinárodním právem.

Český prezident ani jednu z ruských nehorázností nikdy nerozporoval, informace a prohlášení přicházející z Moskvy opakovaně označuje za důvěryhodné. Tím, že mluví (špatně) rusky a − stejně jako Václav Klaus − při setkání s novináři "zakazuje" překlad do češtiny, naznačuje ochotu České republiky akceptovat ruskou sféru vlivu, která nově není definována ideologií, ale jazykem. Možná si toho vůbec není vědom, ale tím, čím je pro rasistu barva kůže, je dnes pro Kreml ruština.

Právě tak jeho "vítězství" v kauze interpretace roku 1968 není ničím jiným než drobným dílkem úspěšné ruské taktiky, kdy Moskva, místo toho, aby musela jednat s EU jako celkem, selektivně jedná s vybranými státy, nebo dokonce jen s vybranými politiky.

Fakt, že se tak slabá figura, jakou je premiér Medveděv, distancuje od interpretace historické události na oficiálním webu televize ministerstva obrany, který prý slouží jako otevřená názorová platforma (sic!), v žádném případě nemůže "znehodnotit" pět let práce, kterou Miloš Zeman ve snaze vylíčit Moskvu jako důvěryhodného partnera, s nímž se dá jednat, vykonal.