Devět parlamentních stran je moc. Politika je automaticky roztříštěná, těžko se hledá vládní většina a veřejný zájem ustupuje parciálním zájmům mocenských klanů. Vše navíc komplikují osobní animozity, které mají větší význam než programové rozpory.
Jde o starou potíž. Taková rozrůzněnost byla v Evropě typická už před druhou světovou válkou a nepochybně přispěla k oslabení a pádu demokracie v řadě tehdejších zemí. O partokracii, nadvládě rozhádaných stran a zcela specifických zájmech jejich sekretariátů, které politiku berou do značné míry jako výdělečný podnik, psal s hořkostí v emigraci prezident Edvard Beneš. Viděl v ní, jak v Československu, tak například ve Francii, jednu z příčin porážky ve střetu s nacistickým Německem a pádu republiky. Jeho vzorem byly poměry v anglosaských zemích. V USA i ve Velké Británii existovaly vlastně jen dvě strany. Sám připouštěl, že by doma mohla existovat ještě třetí síla uprostřed.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 60 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Beru na vědomí, že budu dostávat obchodní sdělení, týkající se objednaných či obdobných produktů a služeb společnosti Economia, a.s. Odmítnout zasílání
Můžete si prohlédnout kompletní nabídku,
která obsahuje i tištěné vydání.
Pokud potřebujete poradit, napište nám, nebo zavolejte na +420 233 071 111
Pokud potřebujete poradit, napište nám,
nebo zavolejte na +420 233 071 111