Tajný kabinet národního podkuřování. Tak nějak by šlo onálepkovat více než měsíc po volbách výsledek snahy Andreje Babiše o sestavení nové vlády.

Poprvé v polistopadové historii se stalo, že nebyla zveřejněna jména navržených ministrů, ačkoli si je na Hradě od budoucího premiéra už vyslechl prezident republiky. K embargu údajně došlo na přání Miloše Zemana, každopádně Babiš nyní může v poklidu pozorovat reakce veřejnosti na každé neoficiálně "vypátrané" jméno. Hodí se Karla Šlechtová na obranu? Nebude Vojtěch Adam mladý a nezkušený pro resort zdravotnictví? Sledovat půjde i to, jak si lidé pomalu zvykají na nové poměry.

Babiš si vybral tým. Zemědělství obsadí šéf výrobce sušenek Bersi a Stropnický se dočká zahraničí

V kontrastu s personálním bobříkem bylo naopak detailně prezentováno osm programových priorit Babišova menšinového týmu − a všechny mažou všem med kolem úst. Růst mezd i důchodů, snižování daní, výjimky z EET, no nechtěli byste snad takovou vládu? "Makám na vládě a chci znát váš názor," obrací se Babiš dokonce na lid prostřednictvím souběžně běžící inzertní kampaně.

Marketingová až spektakulární šaráda kolem přípravy nového kabinetu budí dojem, jako by si budoucí premiér nešel pro důvěru do sněmovny, nýbrž měl v plánu schválit si vládu v celostátním referendu. Taková lekce přímé demokracie by asi vyvedla z míry i Tomia Okamuru. Avšak skutečný důvod vypouštění kouřových clon je prozaičtější.

Mít připravený čtrnáctičlenný, a nadto anonymní tým představuje pro Babiše maximální taktickou výhodu. Může držet v šachu třeba některé strany demokratické opozice, které by pod hrozbou téměř dokončeného spojenectví ANO s extremistickými KSČM a SPD mohly přece jen obrátit a jednat o podpoře menšinové vlády.

Pro ODS, kterou se Babiš opakovaně pokouší vlákat do dvoučlenné koalice, to může dokonce znít jako rezervace míst ve vládě: když se dohodneme, stačí jen potichu vyměnit jména na seznamu.

Stejně snadno teď ale Babiš může pokračovat i v "dopékání" spolupráce s komunisty a okamurovci. A taky s prezidentem Zemanem, který převzal za příští vládu spoluodpovědnost. Některé persony, které figurují v Babišově sestavě, totiž prozrazují zemanovský "rukopis". Například adept resortu zemědělství Jiří Milek, šéf zemědělsko-potravinářské společnosti Úsovsko, se angažoval jako kritik protiruských sankcí.

Kandidát na ministra vnitra a dosavadní náměstek ministra Milana Chovance pro ekonomiku a provoz Lubomír Metnar byl ještě zhruba před měsícem členem ústřední rady hnutí BOS. Což je proruská politická organizace útočící proti Evropské unii a NATO, k níž měl blízko Zemanův přítel, plukovník Zdeněk Zbytek. Kromě toho Metnar figuruje i ve statutárních orgánech firem strojírenské skupiny Vítkovice, kde působí i Martin Pecina, někdejší ministr vnitra Zemanem prosazené vlády Jiřího Rusnoka.

Chystaný Babišův tým můžeme personálně dělit na šestici "mazáků" a devět nováčků, případně na čtveřici žen a zbytek mužů. Neoficiálně v něm jsou jak známí členové hnutí ANO, jako je Richard Brabec (životní prostředí), Martin Stropnický (zahraničí), Robert Pelikán (spravedlnost) či Dan Ťok (doprava), tak i méně známé osobnosti jako třeba muzikolog a hudební manažer Ilja Šmíd (kultura), který zatím nemá žádné vládní zkušenosti.

Podstatnější než jména však je a hlavně bude něco jiného. Složení týmu je plně v Babišových rukou. Ať v tuto chvíli zaujme v připravované vládě posty kdokoli, třeba i podle nějakých politických dohod, jakmile kabinet dostane ve sněmovně důvěru, může si s ním Andrej Babiš dělat, co chce. Neboli minorita členů ANO a převaha nestranických odborníků se může rychle vystřídat, až tu náhle bude jednobarevný akční oddíl Anobudelíp. Že Babišův vztah ke kolegům ve vládě může být drsný, naznačil naposledy třeba jeho dosavadní koaliční kolega a šéf lidovců Pavel Bělobrádek, podle kterého nemá ANO spojence kvůli systematickým urážkám partnerů a lhaní.

Ještě týden bude vládní otěže třímat končící Sobotkova vláda a Babišův mocenský projekt se bude jevit jako cosi teoretického a okrajového. Až Hrad uvede gurua ANO do Strakovky, stoupne význam parlamentu jako poslední pojistky demokracie.