Dobrého architekta poznáte podle toho, jak se umí vyrovnat se složitým pozemkem. Když si chcete nějakého vybrat, sledujte, jak pracuje ve ztížených podmínkách. Alespoň tedy pro mě je to dost zásadní podmínka, která ukazuje na míru talentu. Štěpán Valouch mě o tom svém přesvědčil vlastním domem. Postavil si ho na prudkém svahu, tak prudkém, že by se na něm dalo dobře lyžovat, neboť − pro vaši představu − jeho převýšení činí 30 metrů, což je polovice petřínské rozhledny. Rostly na něm dva duby a v horních partiích byla dřevěná chatka. To území je půvabné, syrové i malebné zároveň.

Kousek od branky vede frekventovaná železniční trať a na horní hraně strmí stožár držící dráty vysokého napětí, ale zároveň vnímám nekašírovanou divokost, spoustu nespoutané zeleně, stromy, keře a popínavé rostliny bojující o místo na slunci. Vedle toho vidím různé boudy, přístřešky a kůlny: má to v sobě lhotákovskou poetiku periferie, kde se město již rozdrobuje a přechází klopotně do přírody. Vzniká z toho zvláštní napětí.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se