Chceme nahlas zařvat do světa

Za jednu z nejvlivnějších kapel posledních dvou dekád lze považovat švýcarské trio The Young Gods, které dnes a zítra vystoupí v pražském Paláci Akropolis. K odkazu The Young Gods se hlásí Ministry a Nine Inch Nails i The Edge z U2 a Maynard J. Keenan z Tool. David Bowie po vydání svého alba 1. Outside prohlásil, že by nikdy nic takového nenatočil, nebýt tria švýcarských hudebníků.

The Young Gods se vracejí, protože jejich Češi jim rozumí.

"V podstatě jsme byli velmi úspěšnou kapelou, kterou nikdo neznal," řekl HN zpěvák The Young Gods Franz Treichler. "Ale určitě je to příjemný pocit, vědět kolik lidí jsme ovlivnili. Člověk si připadá jako bezděčný zahradník, který náhodou něco zasadil a pak jen fascinovaně přihlíží, jak některé výhonky zaniknou, jiné se mají k světu a žijí vlastním životem."

Mezi velké fanoušky skupiny patří také Mike Patton z bývalých Faith No More, jenž si s Young Gods zazpíval na jazzovém festivalu v Montreux za doprovodu symfonického orchestru. "S Mikem se chystáme něco udělat už asi deset let, ale vzhledem k jeho vytíženosti jsme rádi, že došlo aspoň na toto vystoupení. Záznam by se měl objevit na našem prvním DVD, které bude v prodeji snad do konce roku. Materiálu je za celou historii kapely dost, teď jen vybrat to nejzajímavější," říká Treichler.

Trio The Young Gods bylo od svých počátků v hloubi osmdesátých let kontroverzní nejen díky netradiční sestavě bicí-sampler-zpěv. Jejich první singl, jehož obal zdobilo logo kapely vyryté do těla leadera Franze Treichlera, přinesl tehdy neslyšené. Výbušná směs strojových rytmů ustavičně naleptávaná proudem agresivních kytar se nepodobala ničemu známému. Alba pak výraz kapely rozšířila o uhrančivě šansoniérský vokál, smyčky z vážné hudby nebo rafinovanou práci s gradací.

The Young Gods byli zemitě rockovými Kraftwerk stejně jako elektronickým Hendrixem a nikdo nevěděl, jak jejich těkající syntézu žánrově vymezit. Že půjde o věc nesnadnou, jasně naznačila následující deska sestavená výhradně ze svérázných cover verzí písní Kurta Weilla. Skupina od té doby zdařile kličkuje před předvídatelností, ať už se přikloní k oblasti taneční hudby, tradičnějšího rocku nebo ambientu. A především nikdy ani na okamžik neztratila vlastní tvář.

Poslední album nazvané Super Ready / Fragmenté vydali The Young Gods letos. "Souhlasím, že se tu trochu vracíme zpět k albům jako TV Sky, kde je primární rocková složka. Po letech, kdy jsme nebyli moc aktivní a pracovali na experimentálnějších projektech, jako třeba Aquanaute nebo Amazonia Ambient Project, se objevila chuť stvořit zase něco energického. Šlo spíš o čirou potřebu. Se vším, co k tomu patří - vrátit se víc na zem, zařvat nahlas do světa," vysvětluje Treichler.

S tím souvisí i nebývale kritický podtón v textech, které obsahují například témata strachu jako důležitého nástroje politiky. "Určitě je to prostoupené celým albem, ale ve velmi abstraktní rovině. Naším cílem nejsou jednoznačná gesta a už vůbec ne v socio-politickém kontextu. Důležité je spíš otevřít v mysli posluchače co nejvíc asociací a otázek, na které si už musí ovšem odpovědět sám," říká Treichler, podle něhož je ale titulní skladba o něco konkrétnější: "Název souvisí s pojmem fragmentace hard disku a je použitý jako přenesené podobenství s nadbytkem a roztříštěností informací, které se na člověka valí ze všech stran, přičemž mu ztěžují orientaci."

The Young Gods se dnes do Prahy vracejí od počátku devadesátých let již poněkolikáté a v České republice mají poměrně početnou skupinu fanoušků. "Myslím, že je to dané koncerty u vás po revoluci. A potom to musí být něco v naší hudbě, co je blízké vaší nátuře," domnívá se Franz Treichler.

Autor je redaktorem www.letmo.net.