Jak se dělá důvěra

Jasná zpráva průzkumu STEM zveřejněná 21. 7. 2008: Lidé nevěří politickým stranám a církvím, protože je nedovedou od sebe rozlišit. Daleko více věří zastupitelům na nižší úrovni obcí a měst a neziskovým organizacím. Jsou to jednoduché rovnice, jejichž výsledek honí procenta nahoru a dolů, zpečeťuje osud a vede k mantře: "Jo, však jsem si to tak myslel!"

Ale nemá to být tak jednoduché. Nad takovým průzkumem se člověk má ptát, proč je to pravda. Jak se takový názor tvoří a v čem je jeho poučení. A věřím, že se na mne pan Jan Hartl zlobit nebude, průzkum agentury není věc k věření a nevěření, proto jej svými slovy nemohu nijak potvrdit ani zpochybnit.

Usilovně přemýšlím, proč je veřejné mínění tak vstřícné k radnicím. Co se obcí týče, všímám si, že na Zápraží, tedy kraji za Prahou, pochopili zastupitelé, že jejich úřední dny nemohou končit v pondělí a ve středu v pět, protože to právě začínají v Praze obyvatelé vesniček přemýšlet, že by měli také běžet domů. Proto mají úřední dny na radnicích v úterý od pěti do sedmi. Například v Doubku úřadují v pátek navečer. Ladovy Hrusice mají úřední dny ve čtvrtek od šesti do osmi. Ovšem - zpátky k průzkumu veřejného mínění - zdaleka ne všichni zastupitelé si myslí, že jsou pro lidi. Proto by je neměly údaje STEMu tak hřát.

Neziskové organizace mají stejně vysoká procenta přízně. A to proto, že v nich lidé vidí šanci pro jiné zítřky. Dělají něco pro rodiny a pro děti, čistí lesy a pěstují kulturu. Maminky se sdružují a lobbují za dětská hřiště, brání se nátlakům zběsilých developerů a zvlčilých zastupitelů, kteří si bez územního plánování nalinkovali pole a louky tak, aby jim porodily miliony. Nová zastupitelstva ve vesnicích porodilo nejedno občanské sdružení a dnes proti nezávislým nezávislým stojí zase nové skupiny občanských aktivit. Leckde se domluví, jinde zastupitelé jako herci drží šedou barvu mlhy a snaží se dožít, zatímco občanská sdružení brunátní do červena.

Takže i nad tím se dá přemýšlet a klást si otázky. Komické je to, čím jsem začínal: Církve a politické strany ztrácejí. To proto, že jejich ideály se stávají nesrozumitelnými a nepotřebnými. Obě skupiny se snaží ideály stále jen opakovat. Politikové mají silnější tlampače, jinak se od těch farářů nijak neliší. Také jen požadují, aby jim bylo věřeno.

Hledám si v tom cestu, proto jako farář pracuji v neziskových organizacích a pletu se zastupitelům, pod nohy. Nejde mi o procenta důvěry, jde mi o to, jak se tu bude žít. Čísla výzkumu veřejného mínění o mně tedy neplatí, ale pomáhají mi v orientaci. Kladu si otázku, kdy se začnou orientovat politici. Úpadek politických stran by byl pro středoevropskou společnost stejně devastující, jako úpadek křesťanských církví.