Podle Julínka vaši stížnost nejlépe prošetří ten, kdo vás poškodil

Česká lékařská komora nepatří mezi nekritické obdivovatele experimentů ministra Julínka, který se zas na oplátku snaží ve svém návrhu zákona o zdravotních službách profesní lékařskou samosprávu ignorovat. Ministerstvo je ve svém tažení proti Komoře tak důsledné, že na rozdíl od ostatních států EU by ČLK již ani neměla řešit stížnosti pacientů na lékaře. Návrh ministerstva, aby takzvaní poskytovatelé zdravotní péče ( Slovu lékař se ministerstvo ve svých návrzích vyhýbá s obdobnou vehemencí jako pojmu profesní komora. ) prošetřovali stížnosti sami na sebe, je pak již jen tragikomickým vyústěním tohoto přezíravého postoje k profesním samosprávám.

Podle ministerstva by to měl být právě například soukromý lékař, kdo bude řešit stížnost pacienta na své vlastní nevhodné chování či odborné pochybení. Pacientská sdružení se proti takovému nesmyslu bouří. Není divu. I lékaři jsou jenom lidé a tak opravdu nelze příliš počítat s tím, že by takový lékař objektivně posoudil své konání a nakonec spravedlivě potrestal sám sebe. Stížnosti pacientů po byrokratické oklice se zpožděním stejně skončí na krajském úřadě a to u úředníků, kteří na rozdíl od členů disciplinárních orgánů Komory nemají většinou žádné medicínské vzdělání.

Takto nesmyslný systém však není ani v zájmu lékařů. Vždyť nám ukládá povinnost vést agendu stížností sami na sebe, pořizovat o nich protokoly, sepisovat záznamy o vyřízení těchto stížností, podávat o nich hlášení krajskému úřadu. Po vší té byrokratické buzeraci stejně můžeme očekávat, že neuspokojený stěžovatel se obrátí na kraj, a že stížnost bude místo profesní samosprávy stejně řešit úřad.

I v tomto Julínkově Kocourkově by však někoho mohlo napadnout nestěžovat si na poskytovatele zdravotní péče ( zdravotnické zařízení ), ale adresovat svoji stížnost na lékaře zde pracujícího k Lékařské komoře, která podle platného zákona dbá, aby její členové své povolání vykonávali odborně a eticky. I s tímto případem si však ministerští novátoři věděli rady. Zástupci komor by ( na rozdíl od mnoha jiných institucí ) podle jejich návrhu již neměli mít bez souhlasu pacienta přístup do zdravotnické dokumentace. To by znemožnilo komorám posuzovat odborná nebo etická provinění svých členů. Vždyť jen těžko lze přece očekávat nějaký souhlas od pacienta, který je po smrti. A šetření případu může přece probíhat na základě odevzdání věci orgánem činným v trestním řízení, což se dnes děje zcela běžně, a konečně stížnost na odborně chybný postup lékaře může podat i jiná osoba než pacient nebo osoby jemu blízké, například nadřízený příslušného lékaře, jeho primář...

Autoři: Milan Kubek