Státní rozpočet na rok 2009: vláda má pravdu, opozice i Tlustý se mýlí

Vládní rozpočet na rok 2009 počítá s růstem ekonomiky ve výši přes 4% a podle něj očekává i vyšší příjmy. Tento odhad růstu je v dnešní situaci evidentně nerealistický. Například Česká národní banka odhaduje růst na 2,9%, Mezinárodní měnový fond na 2% a některé banky předpovídají stagnaci či dokonce pokles.

Řada kritiků proto požaduje na vládě, aby rozpočet přepracovala a snížila odhad příjmů i výdajů. Minulý týden se z tohoto důvodu (kromě jiných) projednávání rozpočtu bránil poslanec Vlastimil Tlustý (viz například tady), dnes stejný argument opakoval Bohuslav Sobotka z ČSSD (již dříve o tom psal tady).

Rád bych se tomu vyjádřil, neboť během své krátké a dobrodružné kariéry poradce různých politiků jsem si získal pověst rozpočtového jestřába, ke které se hrdě hlásím. V dnešní situaci však považuji požadavky na úpravy rozpočtu a jeho snížení podle toho, jak se mění prognózy vývoje v roce 2009 za zcela pomýlené.

Za prvé, nikdo neví, jak se české ekonomice bude příští rok dařit, stejně jako to nikdo neví o americké, německé či britské ekonomice. Jakýkoliv odhad růstu si váda vybere, vždy bude během týdne "zastaralý" a někdo přijde s úplně jiným číslem. Proto není dobře panikařit a měnit rozpočet uprostřed projednávání.

Za druhé, a to je důležitější, i rozpočtoví jestřábi chápou, že rozpočtová politika má stabilizační úlohu: v období recese se schodek zvyšuje, v období konjunktury by měl klesat. Jestřábi sice nemají moc rádi různé "balíčky" a "stimuly", nebrání se ale automatické stabilizaci. To znamená, že rozpočet by měl ideálně být sestavován na základě odhadu dlouhodobého tempa růstu ekonomiky, s tím, že případné fluktuace okolo tohoto tempa povedou jeden rok ke schodku, druhý rok k přebytku. Tak to má být, tak je to v pořádku a není třeba kvůli tomu panikařit.

Problém samozřejmě je, že nikdo přesně nezná ono dlouhodobé tempo růstu ekonomiky. Můj odhad nicméně je, že nebude daleko od vládou očekávaného růstu příští rok. Díky náhodě a pomalosti státní byrokracie tak může mít česká ekonomika na příští rok přesně ten rozpočet, jaký potřebuje: se schodkem, ale bez nějakých stomiliardových balíčků a veřejných investic málem na cokoliv. Jen kdyby to poslancům ve Sněmovně ráčilo do hlavy dorazit...

Autoři: Ondřej Schneider