Důchodová reforma po česku

Ministr sociálních věcí Petr Nečas pracuje pomalu, ale systematicky. Snad jako jediný z vlády naplňuje svůj program a předkládá "druhou generaci" reforem.

Po úpravách v základním penzijním systému teď navrhuje, aby si každý z pojištěnců mohl vybrat, zda chce převést část povinných odvodů do soukromého důchodového fondu. Konkrétně by šlo o sedminu za stávajících 28 % mzdy, které každý měsíc posíláme na důchodové pojištění. Abychom si takto mohli část svých odvodů spořit, museli bychom k nim přidat ještě 2 % mzdy ze svého. Je to dobrý nápad?

Když se vláda lekne

Na jednu stranu ano. Vláda o příliš peněz nepřijde a nebude mít starosti s "transformačními schodky" jako tomu bylo na Slovensku nebo v Polsku. Navíc, povinné přisypávání peněz z vlastní kapsy vlastně zvyšuje odvody na důchody, aniž by proti tomu kdo protestoval. Dá se tedy očekávat, že v horizontu desítek let (tak "rychle" bohužel fungují všechny důchodové reformy), se v Česku mírně zvýší důchody těch více vydělávajících, kteří jsou v dnešním systému výrazně biti.

Na druhou stranu je navrhovaná reforma nelogickým kompromisem, který ilustruje českou nerozhodnost v otázkách důchodové reformy. Náš systém je nadprůměrně drahý, nadprůměrně rovnostářský a zcela nepřipravený na rychlé zvyšování počtu penzistů, které právě začíná.

Takový systém se ovšem obtížně reformuje - vhodný okamžik jsme zjevně promeškali v roce 1996, kdy byl připraven návrh solidní důchodové reformy, ale vláda od ní couvla. Udělala to ze dvou důvodů, které i dnes poznamenávají českou debatu o důchodové reformě.

To sprosté slovo fond

Za prvé, čeští politici mají hrůzu ze zapojení soukromých fondů do jakéhokoliv státem sankcionovaného důchodového systému. Obavy vyplývají ze zkušenosti kuponové privatizace a následného divokého vývoje na kapitálovém trhu, kde se okrádalo ve velkém. Právě od té doby je "fond" považován bezmála za sprosté slovo.

Marné bylo (a je) přesvědčování, že dnešní kapitálový trh je úplně jiný a že metody regulace důchodových fondů jsou ve světě dobře známé a vyzkoušené.

Druhým důvodem odporu k zásadní reformě je v Česku nedůvěra v efektivnost důchodových fondů. Čeští politici i jejich voliči byli ještě před krizí přesvědčeni, že stejně žádný velký výnos nemohou přinést, takže dlouhodobě ničemu nepomohou. Letošní vývoj na světových trzích toto apriorní přesvědčení jen utvrdil.

Marné je opět vysvětlování, že slušné penzijní fondy letos ztrácejí 10 - 20% ze své hodnoty, což je sice hodně, ale je to ztráta, kterou jsou schopné za 3 - 4 roky kompenzovat. A v horizontu 30 a více let (s nímž pracují), bude jejich zhodnocení vždy vyšší než výnos bankrotujícího státního systému.

Těmito obavami a předsudky je poznamenán i návrh ministra Nečase. Kombinuje dobrovolnost soukromého spoření a zvýšenou regulaci důchodových fondů. Pokud budou fondy dobrovolné, stát nebude mít faktickou ani morální povinnost jejich výnosy garantovat, a mohl by tedy regulační prostředí pro fondy spíše zmírnit.

Dobrovolnost částečného vyvázání z důchodového systému bude mít i další paradoxní důsledek. Této možnosti - právě proto že bude dobrovolná - využijí pouze ti, kterým se vyplatí.

To znamená mladší a nejvíce vydělávající zaměstnanci. Stát tak přijde o tu část příjmů, která zakládá minimální nároky na budoucí vyplácení důchodů. Pro státní systém jsou ale nejdražší lidé, kteří vydělávají málo a krátkou dobu: jejich důchody jsou mnohem vyšší, než by odpovídalo jejich příspěvkům do systému. Tito lidé ovšem v důchodovém systému zůstanou a s nimi i jejich budoucí nároky na relativně vysoké důchody.

V Česku je draho

Pokud by tedy došlo k přijetí návrhu Petra Nečase, český důchodový systém by se v budoucnosti stal o něco méně rovnostářským. Na druhou stranu by se jeho schodek o něco prohloubil. Výměnou za to by - doufejme - došlo k prolomení tabu českého důchodového systému, který je doposud monopolním vlastnictvím státu.

Možná bychom pak zjistili, že důchodové fondy nejsou zločinné spolky. Je to cena vysoká, ale v českém prostředí zřejmě nevyhnutelná.

Vyšlo v pátek 5.12. 2008 v Hospodářských novinách

• Diskuse
• Celkem 13 příspěvků