Naivní malíř Vlasta Třešňák se trefuje do Maa, Presleyho i Jana Pavla II.

Devětapadesátiletý Třešňák nyní vystavuje v pražské galerii Carpe Diem. Přehlídka nazvaná Zavěšené obrazy potrvá do 31. března.

Třešňákovy obrazy jsou kocourkovskou galerií, na první pohled líbivých portrétů s chytrými detaily. Čínský diktátor Mao je libový frajer ve smokingu, na rukou prsteny a malíček má snobsky zdvižený, jak tágem zaměřuje koule na biliárovém stole.

Pohádkář Andersen je mišuge, hraje si s jojem a pod nohama mu plují růžové papírové loďky. Růžový je také apartní obývák zestárlých gangsterů Bonnie a Clydea sedících na kanapi v bačkorách s hlavami u sebe, jakoby pózovali na novomanželské fotografii.

Elvis Presley se kroutí u mikrofonu, Třešňák mu ale přimaloval klaunský nos. Málo uctivý portrét prý namaloval poté, co se dočetl, že rokenrolový král byl na seznamu donašečů FBI.

Mezi portréty povážlivě převažují mužské figury, jako by se Třešňákovi do karikatur žen nechtělo. "Já ženy neumím, nemám výtvarné vzdělání, jsem samouk. Tak dělám spíš muže," nechal se slyšet v jednom rozhovoru.

---

GALERIE VYSTAVENÝCH OBRAZŮ:

Pro Vlastu Třešňáka není malování žádná bokovka

---

Obrazy jsou naivisticky precizní a dotažené, černá linka postavy vyřezává, zplošťuje. Jednotný styl a dobře zvládnuté výrazy však zároveň prozrazují záměrnou stylizaci. Třešňák je poučený malíř-samouk (ostatně hudbu ani literaturu rovněž nestudoval, i když ji tvoří profesionálně).

Své učitele si vybíral sám, v pestré skladbě mezi spisovateli nechyběli také umělci Andy Warhol a Josef Lada. Jeho Nejbližší inspirací byl civilismus Kamila Lhotáka, který do svých smutně idylických krajin promítal vzpomínky na předměty, nástroje či městská zákoutí svého mládí.

Na pražské výstavě nejsou žádné Třešňákovy obrazy s městským "pozadím", na kterých je lhotákovský vliv nejvíc patrný. Portrétovaní postávají jen ve zhruba načrtnutém prostředí. Bývalý papež Jan Pavel II. stojí na kanále, proudící vzduch mu po vzoru Marilyn Monroe zvedá bílý hábit. Třešňák musel mít pro Svatého otce trochu slabost, pod hábit mu totiž přimaloval slušivé džínsy a kecky.

Naivistické figury i syté barvy připomínají malíře Jana Šafránka, který si se stejnou bezstarostností vědomě pohrává s atributy kýče. Šafránek, který má s Třešňákem i podobný osud emigranta, je ale více parodický, nezobrazuje konkrétní osoby, ale "konkrétní" pouliční výjevy s množstvím dobře okoukaných týpků.

K malování přivedla Vlastu Třešňáka jeho přítelkyně, pozdější manželka Marcela Třebická, vedle které pravidelně postával kolem roku 1968 na Karlově mostě. On tam hrál "do klobouku", ona, studentka pražské UMPRUM, prodávala své grafiky.

Když se novináři Vlasty Třešňáka ptají, která z uměleckých činností je mu nejblíž, jestli hudba, psaní, divadlo nebo malířství, snaží se je odbýt: "Ke všemu mám stejný vztah, včetně vaření. Všechno dělám stejně nepoctivě, i ten hovězí guláš."