Frajer Topol a novinářská arcikočička

Premiér České republiky, inženýr Mirek Topolánek, se zastal svého přítele Marka Dalíka, jenž se pokoušel intervenovat v České televizi. „Požádal jsem Marka Dalíka, aby pomohl poslanci Wolfovi". V nějakém prostém chlapském světě je to „fakt paráda". Rovnej chlap, kterej nepředstírá a stojí si za svým - a za svejma. Bez ohledu na okolí, bez ohledu na cokoli.

Jako když před dvěma lety prohlásil, že Dalíkova věta na adresu socialistů „Budeme si s nima jen tak hrát a pak je pošleme do prdele" je vyjádřením oficiální strategie ODS.

Tahle přímost je pro premiéra v kritických chvílích samozřejmě zcela zásadní. Kdyby došlo na lámání chleba, je „přímý chlap" stokrát cennější než jemný diplomat a obmyslný sociolog Eduard Beneš. Jenže většinu času se v politice chleba neláme. A v onom mezidobí moudrý politik schová své chlapáctví do holínek a chová se tak, aby neztrácel body. Protože v mírových dobách takové vystupování možná někomu imponuje, více lidí však odpudí.

Právě namočení do „kšeftů" a „dalíkovských afér" stálo Mirka Topolánka málem předsednické a premiérské křeslo, jak jsme viděli loni na podzim. A obráceně: současný nárůst popularity nesouvisí jen s přímo s „telefonáty s Obamou", ale s celkovým obrazem. Premiér díky evropské agendě vystupuje jako klidný státník, nikoli vzteklý český politik. Proč se nechává do toho kola zase vtáhnout?

Že by to premiér a momentální předseda Rady EU stále nechápal? Třeba by mu to mohl někdo vysvětlit, někdo, komu na Topolánkovi záleží, někdo, kdo nechce aby tady vládla KSČSSD...

Milý Marku, jste duchovním otcem sedmi Topolánkových volebních výher. Nezkusíte to ještě jednou? Vysvětlit Mirkovi, jaké chování vede k úspěchu, a jaké vede do volební nicoty? I kdyby to znamenalo obětoval jistého Dalíka...

+++++++++++++++++

Podle nejmenovaného ekonomického ministra je autor tohoto blogu "arci-malá-kočička-us", protože - stejně jako mnozí jiní, včetně portfolio manažera České spořitelny Tomáše Kroužela (zde) ) - považuje návrh na prodej státních dluhopisů občanstvu za krajně riskantní (zde). Třeba má pan ministr pravdu, ale já o něm před jeho nadřízeným rozhodně takto nemluvím.

Vulgarismy, ke kterým nemají klíčoví vládní muži daleko, jsou v tomto případě vedlejší. Problémem je nátlak na média, v němž je Dalíkova schůzka s redaktory televize jen drobnou epizodou. Dokud poradci „přemlouvají" a „vysvětlují", jde nakonec o více méně korektní přetlačovanou myšlenek a argumentů (nikdo přece nepochybuje, že solidní noviny ani televize se přetlačit nedají).

Co ale dělat ve chvíli, kdy politici začnou vyhrožovat?
„Nedáme inzerci!" (Paroubek vůči Právu)
„Trestním oznámením vás navždy zničíme". (Zeman vůči Respektu)
„Proveříme privatizaci vaší firmy" (ČSSD vůči MF Dnes)

Není to úplně příjemné čtení, ale politický tlak na média je rok od roku větší - a posouvá se z roviny osobní do roviny ekonomické. Insultace musí každý novinář snášet, tak nějak to patří k profesi. Ale co ekonomické hrozby?

Dalíkova schůzka s televizním redaktorem Bártkem je nevkusná, ale - na české poměry - není nijak skandální. (Francouzský prezident Nikolas Sarkozy manipuluje s médii neskonale více.)

Ale jen proto, že o skutečně skandálním nátlaku na média (a televizi zejména) - se nepíše. Ten se totiž nedělá před pěšáky. Mnohé objasní zvláštní náhoda: „statečnost a nezávislost" České televize se ukáže zrovna ve dnech, kdy se rozhoduje o budoucím generálním řediteli...

Autoři: Petr Kamberský