Rychlé zahraniční reakce na pád vlády (středeční rozcvička)

Zpráva Wall Street Journalu říká, že česká vláda je už pátá, která padla v Evropě za poslední dobu -- po Islandu, Lotyšsku, Belgii a nyní Maďarsku. Ale zdůrazňuje, že narozdíl od nich to nemá co do činění s ekonomickou krizí, ale s vnitropolitickými boji. Je to ovšem trapas (embarassment) vzhledem k předsednictví a k tomu, že Praha zanedlouho hostí Baracka Obamu.

„Spojitost s ekonomickou krizí je nulová (This has zero to do with the economic crisis)," řekl analytik Jon Levy z newyorské Eurasia Group. “Tohle je naprosto vnitropolitická věc. Vláda byla v neustálém ohrožení celou dobu (This is entirely Czech politics. This government has always been at fundamental risk of collapse)." WSJ píše, že český HDP letos klesne “o více než 2 %. Ale že země narozdíl od Maďarska a Lotyšska nemá žádnou dluhovou bublinu, ani si lidé nebrali půjčky v cizích měnách. Nicméně může to vyplašit investory. “Politická nestabilita je tím posledním, co země potřebuje,” řekl analytik Timothy Ash z Royal Bank of Scotland.

Bruselský zpravodaj Economistu, píšící pod jménem Charlemagne, ve svém blogu Evropa se ocitla bez kormidla ve špatné chvíli chtěl původně psát o Brownově první premiérské řeči k Evropskému parlamentu. Brownova řeč se dá ale vyřídit “až depresívně rychle” (= řekl, co chtěli europoslanci slyšet... a oni mu nevěřili).

Charlemagne "má respekt k roli, kterou Češi hráli v Evropě od sametové revoluce. Což se patrně odráží v množtví sloupků, které věnoval jejich předsednictví. Zvlášť mě naštvaly v minuých měsících záludné brífinky lidí loajálních vůči francouzskému prezdientu Sarkozymu, podle nichž jsou Češi k ničemu, jsou chaotičtí eurofobové, kteří ničí tvrdě odpracované francouzské výsledky. Kromě toho, že jsou francouzské brífinky sebechvalné a snobské, byly otravné (annoying) také tím, že neustále opakovaly, že za rotující předsednictví odpovídá hlava českého státu Václav Klaus. Pak následovaly krátké přehledy Klausových hlučných populistických deklarací srovnávající EU se Sovětským svazem, výroků typu "Lisabonská smlouva je mrtvá" a jeho odmítání vyvěsit vlajku EU na Pražském. Pravidelný závěr byl, že tento zmatek ukazuje, proč EU potřebuje ratifikovat Lisabon co nejdřív: protože smlouva vytvoří předsedu Evropské rady na plný úvazek, který bude mluvit za 27 členských států. Do toho francouzští činitelé zásobovali tamní noviny ujišťováním, že prezident Sarkozy je připraven si vykasat rukávy a převzít práci, když Češi selžou -- zorganizuje a bude vést summity 16 zemí eurozóny.

Bylo to otravné, protože Klaus nezodpovídá za české předsednictví o nic víc než bude švédský král odpovídat za švédské v druhé půlce roku. Hlavou českého předsednictví je výrazný (meaning) premiér Mirek Topolánek, seriózní pragmatik, i když trochu upachtěný dříč (if a bit of a plodder).

Ale to platilo do této chvíle. Topolánek, který držel moc díky těsné většině ztratil důvěru po té, co rebeolvé z jeho ODS ze strany zelených hlasovali s opoziční ČSSD (pozn.: jinak vždy výborně informovaný Charlemagne vynechává komunisty). A podle české ústavy teď má klíč k řešení... Václav Klaus. Musí vybrat, zda požádá Topolánka, aby vedl přechodnou vládu, nebo pozve někoho jiného, třeba opozičního vůdce Jiřího Paroubka.

Takže uprostřed nejhorší ekonomické krize za několik generací, osud evropského rotujícího předsednictví skutečně leží v rukou populisty Klause. A Češi skutečně potopili celou Evropu do jistého zmatku, ne-li chaosu.

(Ano, už se to stalo dřív: například italská vláda padla v půlce svého předsednictví v roce 1996.) ...

Teď, v chladné deštivé štrasburské noci není věru lehké bránit Čechy. Topolánek nenese veškerou vinu za to, co se stalo: jak opozici, tak Klausovi přišlo vhod oslabit premiéra během jeho úkolu coby světového státníka. Ale Topolánek také hrál riskantní hry, třeba spojil osud Lisabonské smlouvy, která musí být ještě ratifikována českým senátem, s domácími politickými otázkami, třeba umístěním radarového systému, součásti plánované americké protiraketové obrany."

Z reakcí čtenářů:

- jednomu se (právem) nezdá přirovnání Klause ke švédskému králi a škodolibě říká, že Francouzi mají před Charlemagnem nejméně o krok náskok.

- čtenář “bradleygardner”, který o sobě říká, že je bývalým českým novinářem: “Poctivě řečeno, nezdá se mi, že by Klaus předal vládu nad zemí Paroubkovi, který je nejen z jiné strany, ale je také silně neoblíben v zemi od doby, kdy v roce 2006 pronesl velmi komunistickou tirádu (he gave a very Communisti rand) – a je ohromující, že pořád vede ČSSD. (bradleygardnerovi si matně pamatuje článek článek 35 ústavy, zdá se mu, že je tam něco o třetím pokusu, který se musí dát opozici). Řekl bych, že pravým cílem bylo svrhnout Topolánka jako předsedu strany, “velké prachy” jdou k Pavlu Bémovi, fotogenickému primátoru Prahy, kterého větišna lidí považuje za prodejného (hack), nebo Vlastimila Tlustého, známého pro “nekompromisní konzervativismus (oblíbený Klausem). ... Osobně mám Topolánka rád, určitě víc než ostatní alternativy, ale stejně potřebuje trávit víc času s dítětem své dámy, takže to třeba není tak špatná věc.”

Autoři: Tomáš Němeček