Při loučení s Otomarem Krejčou v Národním divadle zazněly i básně v jeho podání

Krejča se zásadně zapsal do historie české první scény; jeho cílem bylo vytvoření dramaturgie, která by přinesla původní hru s pravdivými postavami současníků. V roce 1956 byl jmenován šéfem činohry, avšak po pěti letech rezignoval na protest proti tomu, že byl Kraus propuštěn. Jako režisér vytvořil 84 inscenací; z toho více než polovinu v zahraničí, když doma pracovat nesměl. Patnáct let žil nedobrovolným kočovným životem, který však naplnil vrchovatě. Nastudoval mnoho úspěšných projektů v Německu, Belgii, Francii, Itálii, Švédsku, Finsku a dalších zemích.