Řecko? Volejme Washington, ne Berlín

Evropští politici s napětím čekali, kde Řekové vydolují další úspory. Nakonec nedošlo na požadované seškrtání třináctých a čtrnáctých platů, státní zaměstnanci ale budou muset oželet vánoční, velikonoční a prázdninové bonusy. Šéf odborů i tak pohrozil další vlnou protestů. Řekové prý v důsledku reforem začínají hladovět. Zřejmě si neuvědomuje, co je to skutečné šlápnutí na brzdu. Běžným Řekům se totiž kvůli nízké konkurenceschopnosti, nemožnosti devalvace, vysokému dluhu, závislosti na domácí poptávce a stárnoucí populaci opravdu špatně teprve povede.

Evropu ale více než řecká bolest bude zajímat, zda Řecko dostojí svým závazkům, tedy zda nevyhlásí bankrot. Ten by z bolestivých, ale izolovaných problémů Řeků zadělal na solidní nákazu evropského finančního systému. I když způsobů pomoci Řecku je celá řada, klíčoví aktéři – Německo a Evropská centrální banka – z nich mají zatím hodně zamotanou hlavu.

Problém ECB spočívá v současném systému půjčování peněz. ECB poskytne bankám v eurozóně peníze a jako záruku chce dluhopisy minimálně s ratingem A-, do konce roku 2010 akceptuje ještě i BBB-. Kvalita řeckých dluhopisů je ale od konce roku 2009 nižší (podle S&P a Fitch) a může dál klesat. Na konci roku 2010 se tak většina řeckých komerčních bank vůbec nemusí dostat k hotovosti od ECB.

Řešením není přestat úplně posloucat ratingové agentury. ECB by měla zavést novou politiku a akceptovat všechny dluhopisy členských zemí, ale více rozlišovat mezi kvalitou. Pokud jako zástavu dáte německý dluhopis (AAA), dostanete peníze výrazně levněji, když belgický (AA+), tak dráže, a pokud máte řecký (BBB+), budou pro vás peníze ještě dražší. Takový model může působit preventivně a s předstihem více penalizovat členy eurozóny, jejichž rating se postupně zhoršuje.

Dilema německé kancléřky Angely Merkelové je ještě složitější. Evropští politici jsou zatím rozhodnutí, že si řecký problém vyřeší sami. Tím složité rozhodování hodili na hlavu Německu, které jako jediné disponuje dostatečnými příjmy a rozpočtovou kredibilitou potřebnou ke garanci letošních řeckých emisí.

Tento postup je ale špatný. Německo na rozdíl od Mezinárodního měnového fondu nemá se záchranou zemí na hraně bankrotu žádné zkušenosti. A především není nestranným hráčem. Merkelová bude jen složitě vysvětlovat domácím voličům, že se musí ještě více uskromnit, protože musí zaplatit Řekům třinácté a čtrnácté důchody. Na druhé straně, tlak Německa na řecké reformy zase nemusí být vzhledem k ožívajícím vzpomínkám na druhou světovou válku vůbec produktivní. Evropští politici by měli rychle zavolat do Washingtonu a hodit špinavou práci na MMF.

Psáno pro E15

Autoři: Jan Bureš