Paroubek a Chávez, rodní bratři

Oba jsou zřejmě jedné krevní skupiny. Když jsem se před pár dny vracel z mých každoročních několikaměsíčních pobytů Venezuely a Kolumbie, kde mimo antropologických bádání a charitativní činnosti u amazonských indiánů, osobně sleduji a porovnávám vývoj v pravicové Kolumbii a marxisticky revoluční Venezuele, byl jsem pobouřen a doslova zavalen masivní reklamou oranžovorudého Paroubka. Slibuje cokoliv a bojuje prý proti všemu, co nám zdražuje život. Proč místo složitého výčtu sociálních výhod, které zřejmě zmákne levou zadní, rovnou neslibuje ráj na Zemi? Ušetřil by tím i na svých ideových poradcích. Zdá se mi, podle jakéhosi podivného proparoubského nadšení jež tu vládne, že by mu na to lidi určitě skočili. Kdo by rád nežil v ráji, řekněte? A možná ten filuta ví jak na to, když mne se to furt a furt nedaří.

Vždy se mí přátelé diví, jak to, že ti Venezuelané to tomu Chávezovi pořád žerou. A už přes jedenáct let! Chudí se upínají ke slibům celá století a neradi slyší realitu, která je většinou šedivá a tvrdá. Ostatně tak, jak to i v přírodě chodí. Ani ten nejrychlejší gepard to nemá jednoduchý a často má chudák hlad. Možná i on by uvěřil lákavým slibům a nemusel by se pořád štvát za žvancem jídla. Nic není zdarma, ale tady možná bude, říkají si lidé namlsaní volebními guláši. A navíc obrovitá reklama včetně balvanů v peřejích orinockých vod natřených na rudo, dělá divy. Proč se jim divíte, říkám jim. Tady to Paroubkovy taky žerou a prochází mu to taky spousty let. Tady taky je příroda kolem silnic a všude přeplněna oranžovými plakáty s usměvavým tlouštíkem. A to prý jsme údajně kulturní národ, říkáme si, zatímco si hladíme podobné pupky, pijeme pivo a cpeme se vepřovým. Žádný velký rozdíl. Jak ubohé, jak nízké.

Navíc Chávez je oproti Paroubkovi velmi, ale opravdu velmi velmi bohatý.Vládne nad nekonečným tokem petrodolarů z obrovitého naftového bohatství země a tak své sliby může podložit doslova černým zlatem. Kam už ty prachy pouští, to je druhá věc, to se v tom mumraji nějak ztratí. Paroubek však nemá své sliby podložené ničím, a přesto jede vzhůru. Je to proti logice selských počtů i proti přírodě. Ba co víc, je to učiněný zázrak. Z ničeho udělat slávu, ba i vládu! Asi takový, jako se z nadějného a mladého člena Československé strany socialistické, kdy pochleboval Sovětskému svazu a Vítěznému Únoru 48, pro nějž byly jejich ideje živou výzvou, stal vysoký politik kapitalistického státu ČR chtějící spojovat Evropu s USA. Ale možná to na nás jen hraje a stále věří těm starým idejím komunismu a chce nakonec všem buržoustům zakroutit krkem. Ten Chávez to tak nehraje. Jde víc na férovku, když křičí: “Buržousti třeste!“

Když vidím ty zfanatizované davy v rudých košilích a čepicích pochodujících caracaskými ulicemi, děsím se, je mi zle. Děsím se, co se může stát z tak nádherné země. Málokdy v dějinách jednobarevné košile přinesly blaho národu. A je mi zle, že by opětovný pokus na lidech, pokus o socialismus, potažmo o komunismus, mohl opětovně zakořenit i u nás. Ježíš byl zrazen pro třicet stříbrných, náš lid se nechává zaprodat pro třicet korun zdravotnického poplatku. Opravdu známe své pappenheimské? Pochybuji. Ani Venezuelané, ale ani my.

Mnislav Zelený Atapana

Autoři: Mnislav Zelený