Německá monografie přináší nový pohled na Třetí říši

Každoročně v době výročí konce druhé světové války zahltí knihkupectví řada nových titulů, které se zabývají problematikou tohoto nejprobádanějšího úseku moderních dějin.

Většina těží z neutuchajícího zájmu publika o cokoliv, co s třetí říší a jejími představiteli souvisí: vedle seriózních vědeckých publikací se na pultech objevují i povrchní spisky mající za úkol jediné - komerční zisk.

Přesto občas vyjde kniha, která díky badatelské činnosti autorů přináší nové poznatky. Jednou z nich je monografie Gestapo: Moc a teror ve Třetí říši dvojice německých historiků Carstena Damse a Michaela Stolleho.

Dva roky po vydání německého originálu nyní vychází v českém překladu v nakladatelství Paseka.

Všechno, jen ne tajní

Gestapo, celým názvem Die Geheime Staatspolizei, tajná státní policie, se stala nechvalně proslulým symbolem krutovlády na území třetí říše i všech okupovaných územích.

"Je obestřeno mlhavým závojem tajemství jako z kriminálního románu, na něž se pohlíží se směsicí strachu a hrůzy," konstatoval s uspokojením na adresu gestapa v roce 1941 jeho šéf a pozdější zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.

Historik a profesor moderních dějin na univerzitě v Karlsruhe Michael Stolle a Carsten Dams, který působí jako vědecký pracovník v Dokumentačním a výzkumném středisku pro dějiny policie a státní správy v Münsteru, se však nyní pokusili nejobávanější nástroj nacistického teroru demytizovat a popsat skutečnou podstatu jeho fungování.

"Geheime Staatspolizei byla všechno jiné než geheim - tajná.

Každý protivník nacistického státu tušil, co ho čeká, pokud se nepřizpůsobí novým poměrům. Ani svou rychle se rozšiřující personální strukturu úřady gestapa nijak netajily. Podstata působení ani vyšetřovací metody "tajné státní policie" rozhodně nepatřily mezi utajovaný materiál.

Proto je až s podivem, na jak značné množství nikdy neprobádané dokumentace jsme při výzkumu narazili," uvádí Stolle v prologu své knihy.

Gestapo, "lékař" národa

V monografii se Stolle s Damsem soustředí na překvapivě těsnou spoluprácí gestapa s SS a konkrétně Reinharda Heydricha s šéfem SS Heinrichem Himmlerem. "Gestapo je hybným systémem třetí říše a jeho duše spočívá v SS," citují historici soudobý komentář německého advokáta, politologa a emigranta Granze Neumanna, který se neomezenými pravomocemi po válce zabýval v několika odborných publikacích.

Dams se Stollem však na základě této hypotézy odkrývají důvody, proč zmíněná propojenost Gestapa a SS a různých zdvojených policejních a stranických funkcí znesnadňovala poválečné vypořádání s aktéry některých válečných zločinů - odpovědnost jednotlivců byla v rozmáchlém úřednickém aparátu gestapa velmi často záměrně nejasná.

Zároveň se vyrovnávají s rozšířenou tezí, že "úspěchy" gestapa ve státně-policejní praxi závisely do značné míry na velké ochotě a připravenosti obyvatelstva podpořit represe udavačstvím.

Bylo-li podle soudobých teorií gestapo "lékařem německého národa", majícím za úkol odstraňovat z jeho jinak zdravého těla zhoubné vředy v podobě politických a rasových nepřátel nacistického režimu, odhalují oba němečtí historici systém a podmínky, v nichž tento "lékař" operoval.

Výsledkem jejich mnohaleté vědecké práce a ohromného množství probádaného materiálu a archivní dokumentace je tak suverénní syntéza, odkrývající celou řadu nových historických faktů.

ŠÉF A JEHO TAJEMNÍK

Obávaný šéf gestapa, zastupující říšský protektor a generál policie Reinhard Heydrich (vlevo) na archivním snímku hovoří se svým podřízeným, tajemníkem úřadu říšského protektora SS-Obergruppenführerem Karlem Hermannem Frankem.