Mickey Mouse na kříži a Medveděvova modernizace

Zdálo se, jakoby počátkem týdne celá Moskva nemluvila o ničem jiném než o rozsudkem nad organizátory výstavy Zakázané umění Andrejem Jerofejevem a Jurijem Samodurovem. Bylo to logické, soud skutečně poskytoval mnohá témata k diskusi. Samo obvinění z podněcování náboženské nenávisti a urážky citů věřících bylo dosti absurdní. Sám jsem výstavu v roce 2006 v Sacharovském centru viděl a mohu dosvědčit, že obrazy byly umístěny za zástěnou s průřezem pro oči, takže pokud jste chtěl urazit své religiózní city, musel jste vyvinout poměrně značné úsilí.

To ale nevadilo mladému prokurátorovi, který jinak působil dojmem, že neumí do dvou počítat, aby pro obžalované požadoval tři roky vězení. Před budovu soudu přicházeli pitoreskní vousáči s tričky s lebkami a nápisem Pravoslaví nebo smrt a slibovali Jerofejevovi a Samodurovi oheň pekelný. Soud rozdělil i kremelskou elitu. Na straně výtvarníků byl opatrně i ministr kultury, galerista Marat Gelman, který úzce spolupracuje se státostranou Jednotné Rusko, prohlásil, že pokud budou obžalovaní odsouzeni, vystaví stejné práce ve své galerii.

Jednotná nebyla ani ruská pravoslavná církev. Zatímco oficiálně církev výstavu odsoudila coby urážející, její liberální část zase uspořádala v univerzitním chrámu sv. Taťány výstavu některých z výtvarníků, účastníků výstavy Zakázané umění.

Jak dnes již víme, soud nakonec Jerofejeva a Samodurova do vězení neposlal, dostali „jen“ pokutu. Většina veřejnosti to přijala s ulehčením, byť formulace v rozsudku o „zločinném spiknutí s cílem vyvolat nenávist vůči pravoslavné církvi“ zněla jako z jiného století.

Tato koláž podle moskevského soudu vyvolává nenávist vůči křesťanství.

Bouřlivé diskuse ohledně toho, jestli má výtvarník právo namalovat ikonu s Mickey Mousem ovšem zastínily jinou událost, která má dle mého názoru pro budoucí směřování Ruska větší důležitost. Prezident Dmitrij Medveděv vystoupil před ruským diplomatickým sborem s projevem, který byl pro mnohé z ostřílených diplomatů dosti šokující. Prakticky vyhlásil novou zahraniční doktrínu, když prohlásil, že hlavními partnery Moskvy musí být Evropská unie a USA. Současně formuloval tři hlavní priority ruské zahraniční politiky. Jsou jimi modernizace ekonomiky, posílení ruské demokracie a občanské společnosti a nakonec boj proti organizovanému zločinu. „Musíte se zbavit starých stereotypů, i když jste je získali třeba ještě v MGIMO,“ řekl Medveděv překvapeným velvyslancům.

Největší šok vyvolala pasáž o podpoře demokracie a občanské společnosti. „Zájmům ruské demokracie odpovídá, aby co nejvíce zemí na světě používaly ve své vnitřní politice demokratické standardy,“ řekl ruský prezident šokovaným diplomatům, kteří posledních pět let usilovně kritizovali Spojené státy za „export demokracie“. Podle zdroje z prezidentské kanceláře, citovaného deníkem Kommersant, bylo v neveřejné části projevu velvyslancům dáno na vědomí, že buď změní své postoje nebo se můžou rozloučit se zaměstnáním.

Nicméně hned další vystoupení ukázaly, že boj se stereotypy nebude jednoduchý. Velvylanec při EU Vladimir Čižov se například rozčiloval, že Brusel do programu Partnerství pro modernizaci prosazuje požadavky, směřující k nezávislosti ruského soudního systému a dialogu s občanskou společností. „Jako kdyby vůbec neposlouchal, o čem prezident mluvil. A přitom to není špatný diplomat,“ povzdechl si Kommersantu jeho zdroj.

Medveděv ostře kritizoval diplomaty, že jejich zprávy jsou jen kompilátem z denního tisku. „Co se děje ve světě si přečtu na internetu rychleji než vy to napíšete. Já potřebuji analytiku a návrhy, co dělat dál,“ zaznělo v projevu, který si údajně Medveděv napsal sám. Hlavní prioritou podle něj je technologický průlom v ekonomice, kterého lze dosáhnout jen ve spolupráci se Západem. „Musíte pracovat na získání těch nejlepších mozků, aktivně s nimi pracovat. To je konkrétní práce, jejíž výsledky se dají ověřit,“ prohlásil ruský prezident v narážce na to, že v případě neúspěchu budou následovat i personální důsledky.

Před ruskými diplomaty tedy stojí velmi obtížný úkol. Jak poznamenal jeden liberální komentátor, je otázkou, zda nejlepší světové mozky se budou chtít přestěhovat do země, kde soudí výtvarníky. I když dostanou jenom pokutu.

Autoři: Ondřej Soukup