Zelená saň vybírá daň.

Asi to znáte také. Přišel mi účet za elektřinu a není to věru pěkný pohled. Že kolísavá cena silové elektřiny v ekonomickém útlumu klesla, mě sice pro rok 2010 potěšilo. Ale velmi mě děsí „zelená daň", skrytá v regulovaných platbách.

Platit na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny mi přijde fér, pokud jde o výzkum a výsledkem bude levný, spolehlivý a čistý zdroj elektřiny. Dnes ale neplatíme za vývoj, dnes platíme miliardy za technologie, které jsou ukrutně drahé, fungují, jen když fouká vítr či není pod mrakem, a jako bonus parádně hyzdí krajinu.

Zpět k mému účtu: sazba 5,2 haléřů za kW.h (či 52 Kč za MW.h), jak je vidět z předposledního řádku za rok 2009, mi přijde snesitelná, dal jsem za 5 měsíců v roce 2009 zelené sani 161,65 Kč. Celkově podpora obnovitelných zdrojů elektřiny (OZE) byla při mém tarifu přibližně 8 procent z regulovaných plateb za dopravu elektřiny. Vždy si na to vzpomenu, když vidím vedle benešovské silnice u Čtyřkol bývalé pole pokryté solárními panely, stojí tam i kvůli mně.

Rok 2010 přináší změnu, ne 5,2 haléřů za kW.h pro zelenou saň, ale 16,6 (či 166 Kč za MW.h). Už to není 8 procent, ale skoro 20 procent... Dal jsem za 7 měsíců roku 2010 větrníkářům a hlavně panelistům hezký dar 712 Kč. Dozrál čas začít sekat sani hlavy.

Aby toho nebylo dost, v posledních dnech čteme o OZE poplatku na rok 2011 kolem 60 haléřů za kW.h (t.j. 600 Kč za MW.h). Není divu, že kapitáni českého průmyslu mluví o „žumpě na peníze".

Měl jsem v minulý semestr na přednáškách „Ekonomického hodnocení jaderných elektráren" německého studenta (mimochodem překvapením pro mě bylo, že byl vědomostmi o třídu lepší než zbylí Češi), který nám ukázal účet za elektřinu ze Saska. Tehdy jsem nevěřil svým očím, kolik Němci platí za větrníky, ale teď vídím, že je brzy můžeme dohnat a i předehnat...

Autoři: Radek Škoda