Bílý hrádek Bělobrádek

Pavla Bělobrádka jsem si poprvé všiml v září 2006 na sjezdu Mladých křesťanských demokratů ve Žďáře nad Sázavou, tedy ve stejném městě, kde byl o uplynulém víkendu zvolen předsedou KDU-ČSL. V diskusi o budoucnosti strany (ano, vášnivé debaty, že to jde s lidovci od desíti k pěti, se vedou již pěknou řádku let) se pustil do kritiky KDU-ČSL coby spolku tlachajících důchodců. „Typickou náplní členských schůzí je debata o tom, že Pepa umřel a Frantovi vzali nohu,“ zamířil celkem trefně a vtipně.
V roce 2008 byl zvolen místopředsedou MKD a já jsem s ním z pozice předsedy zažil rok blízké spolupráce. A jaká je moje zkušenost? Nevlichocoval se do ničí přízně, stál si za svým (snad až tvrdohlavě), nehrabal pro sebe, hrál fair, říkal, co si myslí, uměl bouchnout do stolu. Pravda, mnohokrát jsme se střetli a hlasovali proti sobě, často i v důležitých věcech – o tom však politika je, nebo ne? – ale z hlediska osobní integrity jsem si jej vážil.
V sobotu na sebe upozornil znovu. Tato politická nula (tak jej nutně musí vnímat hráči vysoké politiky) si řekla o příležitost k téměř nesplnitelnému úkolu přivést KDU-ČSL zpět do sněmovny – a delegáti sjezdu mu položili stranu k nohám. Výsledek lidoveckých matadorů Hovorky (exposlanec), Orla (exposlanec) a Šojdrové (exposlankyně) byl potupným fiaskem, výpraskem.
Sobotní triumf („mandát jako řemen“, chtělo by se říci slovy jednoho z jeho předchůdců) však může být pro Pavla na dlouhou dobu poslední. Očekávání, která na něj straníci kladou, jsou často nereálná (to zavání průšvihem), strana se topí v dluzích (to už je pořádný průšvih), je ideově a personálně vyprázdněná, vnitřně otupělá, programově dezorientovaná a voliči v Čechách ji svoji podporou řadí až kamsi k Pirátské straně. Uvědomovali si toto delegáti, když do čela vynesli třiatřicetiletého mladého muže?
Zdá se, že ano. Z takové šlamastiky stranu nevyvede nikdo z těch, kdo ji stáhli pod pět procent. A tak vsadili vše na jednu kartu.
Když se Pavel Bělobrádek bránil jednou zkomolení svého jména na tvar Bělohrádek, vysvětloval: Nejsem bílý hrádek, ale bílá brada. Nyní se však bude muset stát i oním hrádkem, který vytvoří prostor pro obnovu sil a po té vyražení do nového boje o voličské hlasy. Je to sázka s malou pravděpodobností výhry... ale občas se sázet vyplatí.

Autoři: Jakub Kříž