Jídlo potřebuje při focení stejnou péči jako špičkové modelky. Bez stylingu se neobejde

Objektivem fotoaparátu je totiž vidět více, než si laik dokáže představit. „Člověk si řekne, že když udělá výbornou svíčkovou, tak to na fotce musí vypadat nádherně. Aby bylo jídlo na talíři fotogenické, ale vůbec není snadné,“ říká foodstylistka Iva Jakešová.

Právě svíčková podle ní patří k těcm jídlům, která jsou pro foodstylistu, i kdyby ji vařil nejlepší kuchař na světě: „Omáčka je matná, maso „placaté“ a knedlíky nejsou vůbec sexy.“ Co na fotkách vypadá dobře a s čím je naopak potíž? Objektivu se líbí taková jídla, která mají zajímavý tvar nebo barvu, jako jsou dorty nebo zeleninové saláty. S omáčkami, kašemi nebo jídly z jednoho hrnce si naopak moc nerozumí.

Dovařená polévka je na fotce fádní, nemá ty správné „hrany“

Je to tak trochu alchymie. Aby byl foodstylista ve svém oboru dobrý, musí umět. Nejen umělecky upustit snítku rozmarýnu na steak nebo ozdobit dortík čerstvou malinou na tom správném místě, i když to k profesi samozřejmě také patří. To základní je: umět vařit.

Tím to ale nekončí. Aby se z kuchaře stal foodstylista, musí kromě chuti jídla dopředu přemýšlet i o tom, jak bude na talíři vypadat, a tomu přizpůsobit i způsob jeho přípravy. „U mnoha jídel je to tak, že když jsou dokončená, budou už na fotce vypadat zemdlele. Třeba polévka. Pokud se dovaří, je zelenina už trochu našedlá. Čerstvě nakrájená mrkev má krásné hrany, ty se ale při vaření zakulatí a už tak dobře nevypadají, světlo už se na nich tak dobře nelomí,“ vysvětluje základní principy své práce Iva Jakešová. „Aby foodstylista mohl udělat dobrou fotku, musí o tom vědět a musí s tím už dopředu počítat.“

fotogalerie: Foodstyling: jak se fotí dort, aby ho každý už na první pohled chtěl ochutnat

Počítat musí i s tím, jak jídlo prezentovat. Jak třeba vyfotit gulášovou polévku, aby v ní byly vidět kousky masa? „Když si ji objednáte v hospodě, budete mít před sebou rovnou hladinu s trochou majoránky, všechna vložka je uvnitř. Pokud mají být vidět kousky masa, dáte málo šťávy a nenaservírujete polévku do hlubokého talíře,“ vysvětluje kuchař Ondřej Slanina.

Důležitý je i servis. Proč foodstylisti tak rádi používají čistě bílé talíře? Protože na nich jídlo dobře vypadá. Kromě bílého porcelánu je podle šéfkuchaře a také foodstylisty Jana Hajného velký trend ještě sklo: „Barevný porcelán jídlu spíš uškodí, i když samozřejmě existují i výjimky. Třeba v japonské kuchyni, kde se k různým chodům podává porcelán, který jídlo barvou i tvarem doplňuje.“

Dobrý foodstylista pak na pečlivě vybraný talíř servíruje jen to, co se k vybranému receptu hodí: „Když je to guláš se šesti, bude to cibulka. Nemá smysl zdobit talíř rajčetem. A knedlíků určitě nebude šest. Trendem je udělat jídlo tak, aby působilo nejen chutně, ale také lehce. Velké porce a hodně ingrediencí, to dneska nikoho nebaví. V dnešní gastronomii platí, že jídlo by mělo být jednoduché, řekněme o čtyřech chutích a to samé platí o barvách,“ říká Jan Hajný.

Specifický přístup vyžaduje i samotný proces focení. „Každá fotka znamená v průměru dvě hodiny práce, někdy méně jindy více.“ Po celou tu dobu, kterou hotový pokrm zčásti stráví i pod rozvícenými světly, musí vypadat tak čerstvě, jako byste ho právě naservírovali na talíř. Dosáhnout například právě u svíčkové, aby nebyla na pohled oschlá, je úkol hodný opravdového profesionála a může zahrnovat i jemnou práci se štětečkem a olejem.

Úžasný hamburger od McDonald´s

Jsou to nefér triky? Když Michael Douglas ve filmu Volný pád křičel na obsluhu v McDonaldu, že chce přesně to, co je na obrázku, měl v odpovědi na tuto otázku jasno. Mimochodem, právě McDonald to s foodstylingem umí.

Ingredience jsou stejné – tak jak je možné, že se reklamní fotografie a reálný hamburger tak liší? To je práce velmi dobrého specialisty, který například maso pro fotografování nepropeče tak, jak to požaduje receptura. Polosyrové sice není k jídlu, ale vypadá lépe. Pak jej umístí do pečlivě vybrané housky a možná ho vzadu i lehounce nařízne, takže bude opticky vypadat větší.

Další úpravy zahrnují pečlivé ladění povrchů, aby se leskly tak akorát, hledání ideálního úhlu pro záběr, osvětlení. Nakonec přijde retušér a na počítači doopraví chyby, které se nepodařilo odstranit během fotografování.

Jídlo bez stylingu je jako sestavit katalog plavek z fotek z dovolené

Podvod? Jak se to vezme. Tak jako je jen málokterá hezká dívka dost fotogenická na to, aby se mohla živit jako fotomodelka, lichotí objektiv fotoaparátu jen málokterému jídlu. Ani ty nejkrásnější modelky se přitom samozřejmě neobejdou bez profesionálního make-upu a stylingu.

Make-up prospěje nejen Kate Mosse nebo Karolíně Kurkové, ale třeba i knedlíku, který na rozdíl od nich sám o sobě nijak zvlášť ohromujícím sex appealem nedisponuje. „Aby byly pěkně žluté, občas se kvůli focení přibarvují. Ne ničím chemickým, ale třeba kurkumou. Hezky také vypadá, když se uvaří s velkými kousky suché housky,“ nechává nahlédnout do své kuchyně Ondřej Slanina.

Trvat na tom, že stačí jen dobře uvařené jídlo, by bylo podobné jako postavit katalog plavek na fotkách z rodinné dovolené. Nehledě na to, že některá jídla by se vyfotit vůbec nedala, přestože reklamní průmysl jejich fotky potřebuje. Tak třeba zmrzlina. Aby ta opravdová vydržela v kondici, než ji fotograf nasvítí a vyfotí (už protože světla, která používá, produkují značné množství tepla), je prostě nemožné.

„Takový kopeček zmrzliny na focení se vyrábí z různých hmot. Existují i speciální směsi vyrobené vysloveně pro foodstylisty tak, aby na fotce jako zmrzlina vypadaly,“ říká Jan Hajný. Podobné je to i s pivem. Jak by asi vypadala orosená, umělecky natočená dvanáctka už po půlhodině svícení? Vyrobit ten správný efekt, který by přirozenou krásu piva nahradil, je natolik obtížné, že v rámci foodstylingu fungují specialisté zaměření na fotografie piva, takzvaní beerstylisté.

Těžký úkol znamená ale třeba i pořídit reklamní snímek čokolády. Tak zaprvé bude čokoláda na fotografii mnohokrát zvětšena, všechny vady už proto vyniknou. Pozornost k chybám přitáhne i podstata fotografie. Na statickém obraze oko jakoukoli nedokonalost odhalí mnohem snáze, než když sleduje pohybující se objekt.

„Přitom když čokoládu rozbalíte, je vždycky nějak poškozená, jsou na ní drobné rýhy a stopy po prstech. Tu čokoládu někdo vyrobil, zabalil, expedoval z továrny dál,“ vysvětluje Jan Hajný. „Fotografování čokolády se proto neobejde bez práce retušéra. A to snad ani nebudu mluvit o tom, že čokoláda pod světly také taje. Když je potřeba vyfotit například čokoládové hoblinky, chce to opravdu profesionální práci fotografa.“

Přesto není počítač všemocný. „Vyretušovat se toho dá hodně, ale když jídlo není čerstvé, už to nikdy do fotky nedostanete, stejně jako když nevypadá dobře, už se s tím v počítači nic moc udělat nedá. Ani když má taková fotka být uveřejněná zvětšená na titulní straně časopisu ve velikosti A4,“ říká Ondřej Slanina.

• Diskuse
• Celkem 7 příspěvků