Do dnešního ranního vysílání ČR 2 (kolem tři čtvrti na sedm) zavítal ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan s příspěvkem o historii BBC, zařazeným v souvislosti s připomenutím výročí 90. let této průkopnické stanice a předesláním stejného výročí Československého a Českého rozhlasu, které budeme slavit příští rok.

Zahájil tím, že není zvyklý vstávat tak brzy, na což reagoval moderátor Jiří Holoubek neškodnou replikou, že si dovoluje poznamenat, že oni (tedy moderátoři Dobrého rána) musí vstávat ještě o trochu dříve. Za to si ovšem vysloužil od pana ředitele poučení, že oni jsou za to přece placeni, aby vstávali brzy, zatím to on není placen za …

Tímto svým trapným a křupanským projevem arogance a ředitelské povýšenosti bezděčně charakterizoval způsob, jakým je v současnosti řízen Český rozhlas.

Za co je tedy pan ředitel Duhan vlastně placen? Podle odůvodnění rozhodnutí Rady českého rozhlasu, kterým radní snížili řediteli rozhlasu odměnu za druhé pololetí roku 2011 (novější rozhodnutí jsem nenašel), je to poslechovost. To, že poslechovost je hlavním kritériem komerčních rádií, zatímco pro veřejnoprávní rozhlas by měla být jen ukazatelem vedlejším, nyní ponechám stranou.

Před svým zvolením do funkce Peter Duhan vyjádřil nespokojenost s tím, že publikum Českého rozhlasu tvoří z osmdesáti procent posluchači starší padesáti let a důchodci. V případě ČR 2 (bývalé Prahy) a regionálního vysílání je to ještě horší. Změnou programového schémata ČR 2 a celkového stylu vysílání však ředitel Duhan nejen že prohloubil její orientaci na starší posluchačskou obec, ale dokonce jen na tu její, již infantilní a senilní část. Tady k pobavení jeden vzorek.

V zájmu zvýšení poslechovosti zvolil ředitel Duhan strategii nejpokleslejší líbivosti a podbízivosti, která se ovšem stejně minula podstatnějším účinkem (mimo Radiožurnálu). To se projevilo jak ve zrušení některých kvalitních pořadů na ČR 2 a zařazení odpudivých znělek, tak v příšerné hudební dramaturgii zejména na ČR 1 Radiožurnál. Vzorem pořadu, který reprezentuje styl ČR 2, kterým zřejmě ředitel Duhan bojuje o poslechovost a úroveň vysílání, je Noční Mikrofórum. Touto přeslazenou tukovou náhražkou se Vlastimil Harapes, Zora Jandová, Ondřej Kepka a Jaroslav Svěcený úporně snaží ze svých, mnohdy zajímavých hostů, vydojit nějakou tu pozitivní emoci k navození kýčovité atmosféry srdečnosti, laskavosti, přátelství a pohody. Minimálně u houslisty Jaroslava Svěceného mě jeho přehrávaná snaha mrzí. Jedinou výjimku, kterou jsem z počátku po obnovení pořadu zaznamenal, byl jazzman Martin Kratochvíl, který si zachoval nevtíravou přirozenost. Pořad Noční Mikrofórum jsem dokázal poslouchat pouze krátkou dobu, než se pro mě tato dávka pozitivních emocí stala nesnesitelnou. Třeba je tomu ale již dnes jinak.

Stejného ražení je i pořad „Zpátky si dám tenhle film“ Karla Gotta, nebo „Felixír“ klarinetisty a kapelníka Felixe Slováčka, téměř neschopného zformulovat a přečíst více než holou větu a který nahradil báječný pořad „Černobílá mozaika“ bluesového zpěváka Jana Spáleného.

Ředitel Duhan se ze stejného důvodu také pouští, po špatném vzoru České televize,  do změny vizuálního stylu veřejnoprávní korporace, tzv. korporátní identity (viz reakce odborné veřejnosti a vydařené parodie), když vypsal výběrové řízení na nové logo Českého rozhlasu za 2,5 mil. Kč.

Zásahy vedení Českého rozhlasu se naštěstí příliš nedotkly Vltavy, ale strachuji se o osud publicistické stanice ČR 6 a populárně vědecké stanice Leonardo, které mají být sloučeny pod jednu stanici mluveného slova ČR 5.

Bylo by myslím dobré, kdyby pan ředitel Duhan, nebo lépe někdo jiný, začal být placen za kvalitu a kulturní úroveň vysílání rozhlasu, kterou se bude obracet na kulturně náročné a kultivované posluchače. Zábavu ve stylu telenovel a estrád s „národními umělci“, nechť ponechá komerčním stanicím.