reklama
reklama
13. 4. 2012 | poslední aktualizace: 13. 4. 2012  20:38

O co jde v kauze se solí? Proč Poláci nevidí v solení průmyslovým odpadem problém a Čechům to vadí

Polsko nevidí v potravinách osolených odpadem z výroby síranu sodného žádný zdravotní problém, přesto v tichosti stáhlo z trhu stovky tun potravin. Česká inspekce zatím marně žádá o zaslání seznamu firem a výrobků, kterých se to týká. Proč považuje polskou sůl za neřízenou střelu?
Radka Hrdinová
Radka Hrdinová
redaktorka
Sůl, ilustrační fotografie
Sůl, ilustrační fotografie

Jsou potraviny z Polska bezpečné? Česká zemědělská a potravinářská inspekce si to nemyslí a chce po polské straně seznam firem a výrobků, které byly přes deset let kořeněné odpadní solí z průmyslové výroby.

Polská strana už více než měsíc statečně hájí tvrz a mlčí. Tedy kromě zprávy, že analýzy nepotvrdily, že by odpadní sůl z polských potravin znamenala riziko pro zdraví lidí.

Na důvěryhodnosti tomu ale nepřidala skutečnost, že z polského trhu byly potichu staženy stovky tun potravinářských výrobků – aniž by Poláci své partnery informovali o tom, proč vlastně, když oficiálně tvrdí, že tu problém není.

Znepokojení českých odborníků je tak silné a mlčení Poláků tak důkladné, že záležitost, která by se dala vyřešit zasláním jednoho mailu, momentálně v Polsku řeší speciální komise vyslaná Ministerstvem zemědělství.

„Bude žádat neprodlené předání informací o polských producentech, jichž se problém se solí týká, a také plnohodnotné informování ČR v podobných případech do budoucna,“ vysvětluje cíl její cesty Jan Žáček z Ministerstva zemědělství.

Poláci solili odpadem z výroby síranu sodného

Dovoz z Polska tvoří více než 15 procent potravin na českém trhu, a tak je na místě se ptát, jak reálné riziko představuje pro české spotřebitele.

Podle informací, které má k dispozici česká potravinářská inspekce, používali Poláci odpadní sůl z chemické výroby síranu sodného. Pokud budeme brát v úvahu jen a pouze tento fakt, ze zdravotního hlediska opravdu není riziko až tak velké – sůl by mohla mít projímavé účinky. To ale není základ problému, na který čeští inspektoři upozorňují.

Mohla být sůl kontaminována například pesticidy? Inspekce neví

V čem se technická sůl a sůl potravinářská liší? Na první pohled je to rozdíl minimální. Obě tyto komodity obsahují zhruba 97 procent sloučeniny NaCl. „Zbytek tvoří voda a průvodní minerální příměsi. Zásadně se ale liší postup jejich výroby,“ říká Jindřich Pokora, ředitel Odboru kontroly, laboratoře a certifikací Státní zemědělské a potravinářské inspekce.

Pokud má být sůl použita do potravin, přísně se dohlíží na to, aby při výrobě nebyla kontaminována: „Takové podmínky v chemických podnicích produkujících technickou sůl zajištěny nejsou. Sůl může být kontaminována v podstatě čímkoli, tedy i látkami, které nejsou v potravinách běžně sledovány, protože jejich výskyt v nich ani není možný.“

To v praxi znamená, že ani stovka chemických analýz, které konstatují, že použitá sůl nebyla pro člověka nebezpečná, nic neřeší. „Riziko není zcela jasné, dokud nebudou k dispozici informace o tom, čím se dotyčná chemická výroba zabývá nebo kde bere suroviny,“ upozorňuje Jindřich Pokora. „Pokud jsou třeba ve stejném podniku vyráběny i pesticidy, pak je možné očekávat kontaminaci rezidui těchto pesticidů.“

Neznamená to, že by se například při konzumaci deseti deka sýra osoleného technickou solí člověk musel otrávit. „Jenže v Polsku se tato sůl používala minimálně deset let v množství tisíc tun měsíčně,“ upozorňuje Jindřich Pokora.

Jde o princip: Polákům technická sůl nevadí, když okamžitě neohrozí zdraví

České inspekci nevadí jen nedostatek informací z polské strany, ale vůbec princip, jak Polsko k takovým problémům přistupuje.

"Technická sůl je pouze méně slaná, jinak se od soli potravinářské neliší," řekl HN mluvčí polské Státní hygienické inspekce Jan Bondar. "Akreditované laboratoře prozkoumaly všechny potraviny a nenalezly ani kousek klobásy, kde by dioxiny, těžké kovy nebo jiné škodlivé látky překračovaly povolené normy."

Jenže pro české instituce je nepřijatelná už skutečnost, že se sůl z podniků, které se neřídí normami závaznými pro potravinářskou výrobu, vůbec dostala do oběhu.

„Důrazně odmítám, že by vyhovující výsledky analýz byly potvrzením bezpečnosti těchto potravin. Naopak polské potraviny s odpadní solí jsou hygienicky závadné. Pokud by Polsko zveřejnilo seznam výrobků, do kterých byla technická sůl použita, pak by tyto výrobky byly staženy z trhu Evropské unie,“ říká Jindřich Pokora.

Není to jediný případ, ve kterém SZPI kritizuje postup polské strany. Teprve z médií se inspektoři dozvěděli o dalším problému – pravděpodobně bakteriálně kontaminovaném sušeném vaječném prášku, který polský podnikatel zřejmě vědomě dodával potravinářským podnikům. A to přesto, že by se případ mohl týkat i Česka.

„Státní veterinární správa zadržela zásilku celkem 607 kilogramů konzerv masa z Polska, do kterých byla použita jako surovina sušená vaječná hmota z neschváleného zařízení,“ říká Jan Žáček.

Česká inspekce má svázané ruce

České instituce ale mají do značné míry svázané ruce, i když mají pochybnosti o dodržování právních předpisů EU na území jiného státu. „Česká republika je součástí jednotného trhu EU, a proto si nemůže chránit trh, aniž by porušila nařízení o volném pohybu zboží,“ říká Dana Večeřová z Potravinářské komory České republiky.

Stejná legislativa ale neznamená také stejnou kvalitu. „Zatímco maďarské výrobky jsou spíše z kategorie těch kvalitnějších, u polských lze vesměs použít výraz diskontní aušus, neboť záruka pro spotřebitele je prakticky nulová, bez ohledu na značení – jak ukazují případy technické soli, zkažených vajec nebo neznačených fosfátů v rybách,“ shrnuje situaci Dana Večeřová.

Přitom vyhnout se importovaným potravinám je u velké části potravin pro koncového spotřebitele prakticky nemožné.

U potravin rostlinného původu je podle Dany Večeřové povinnost uvádět zemi, kde byly vypěstovány a zpracovány: „Pokud jde o zboží živočišného původu, pak je možné jako zemi původu označit tu zemi, kde došlo ke zpracování suroviny, může tedy pocházet odjinud. Oválná značka na obale, kde je uveden kód země a číslo zpracovatelského závodu, může být určitým vodítkem zejména u mléčných výrobků.“

Situace by se částečně měla změnit až na konci roku 2014, kdy bude podle evropské legislativy povinné uvádět zemi původu u syrového masa.

Autoři: Radka Hrdinová
reklama
Zobrazit náhled
Zbývá 1000 znaků
ale blbánkové, sračky pro čecháčky objednávají sami čecháčkové z managementu řetězců.. když si poručí takovou a makovou cenu, tak se do ní Pšonek prostě vejde, ale chytit je potřeba v první řadě frňák českého blbečka (anonym)
o polské soli z výroby síranu.. ten debil z ouřadu VĚDOMĚ LŽE...
jak poznat polský odpad živočišného původu (pepa2)
http://www.bezpecnostpotravin.cz/identifikacni-oznaceni-vyrobku-zivocisneho-puvo
Dobytek... (Beerdy)
Do všeho cpát náhražky, chemii, odpad...opravdiu paráda. Připojím...
protoze polaci jsou prasata... (anonym)
... a je jim jedno co sezerou!!!
O co jde v kauze se solí? Proč Poláci nevidí v solení průmyslovým odpadem problém a Čechům to vadí (nikdo)
Je to jednoduché!!! Pečlivě kontrolovat výrobce. Vyrobeno v Polsku,...
Zobrazit diskusi

Nový občanský zákoník

Wrongful trading

Největší změna soukromého práva za 20 let.
Co se změní pro vás?

Vstupte do speciálu iHNED.cz
Nejčtenější
reklama
VIDEO
Obce hazard nechtějí. Ilustrační foto.
Marcela Jurková
Karlovarská firma SLOT Group má v Česku téměř sedm tisíc registrovaných...
VIDEO
Valtr Komárek
V pražské nemocnici Na Homolce zemřel Valtr Komárek, jeden z hlavních...
reklama
reklama
reklama