Tanec jako nárazy hmoty těl

/Od naší spolupracovnice/

Pro slibně se rozvíjející taneční soubor DOT504 vytvořila nové představení Holdin' fast choreografická dvojice Jozef Fruček & Linda Kapetanea, Slovák a Řekyně, jejichž životopisy zdobí působení v hvězdném souboru Ultima Vez Wima Vandekeybuse. Minulý týden ho uvedlo pražské divadlo Ponec.

Holdin' fast je název představení a "fest" se tanečníci opravdu musí držet, když na sebe nalétávají jako katastrofa; nárazem hmoty dvou těl se pohyb náměsíčně zpomalí a společný tvar tanečníků nepředvídatelně z(de)formuje. Tanečník se na tanečníka snáší, tanečník tanečníka obtéká. Útvary slepených těl se pak podobají pomalu se otáčejícím lodím se sošnými pannami na přídi, únosům Sabinek či Atlasům stlačeným pod tíhou zeměkoule.

Kategorie "de luxe"

Linda Kapetanea je expert na kontaktní improvizaci; její rukopis tu čitelně rozpoznáváme. Helena Arenbergerová, Michaela Ottová, Lenka Vágnerová, Pavel Mašek, Petr Opavský a Daniel Raček patří k nejlepším českým současným tanečníkům. Hudbu k představení složil Ivan Acher, kostýmy vytvořila Simona Rybáková, světelný design Pavel Kotlík. Všichni spolupracovníci choreografické dvojice jsou tedy kategorie "de luxe". Výsledkem je bomba.

Jozef Fruček měl ke svému charakteristickému stylu nakročeno už před Vandekeybusem, v představení Noach, kterým na sebe v roce 2001 poprvé výrazně upozornil. Už zde se mísily prvky tance a bojových umění, už zde byly dřevěné hole jako zbraně, metafory, balanční pomůcky. Už zde byla horečka apokalypsy. Samo sebou, že pobytem u Vandekeybuse si styl v žádném případě nepokazil.

Po zkušenosti u něho založil s Lindou Kapetaneou skupinu RootlessRoot Company, jejíž vzdušné kořeny jsou momentálně v Řecku. To, že Lenka Ottová, umělecká vedoucí DOT504, po nich sáhla pro svůj soubor, není překvapivé; její obdiv k vandekeybusovskému stylu je znám. Individuální styly obou choreografů se v představení slévají do jednotného choreografického gesta, jako přirozeně splývají a zároveň zůstávají odlišeny krásné křivky dvou slitých barev v jedné nádobě.

Snová balada

V přízemní škvíře běhají nahé nohy sem tam, smysl nám zůstane utajen. Po prostoru je rozhozeno pár koberců s perským vzorem, ale tak nějak bez intence. Přesto jejich dekorativní mantry ovlivní prostor - ten má atmosféru rezavou a nazlátlou. Na eroticky plazivé milence sype jedna z tanečnic hrsti lesklých penízků.

Představení má být "snovou baladou o sexuální závislosti", ovšem dnes - sex sem, sex tam, už ho ani nevnímáte. Pohybové studie - ale čeho vlastně? - na sebe navazují bez kauzální souvislosti, je to svého druhu automatické psaní, které teprve v tanci, zdá se, nachází své pravé místo.

DOT 504 / Jozef Fruček / Linda Kapetanea: Holdin' fast. Praha, Ponec. 17. a 18. 10.