Kdo chce šéfovat cizincům, musí s nimi chodit do hospody, poznat jejich rodiny a teprve pak může začít rozhodovat.
Za první čtyři týdny toho Martin Dlouhý, nový šéf indického Makra, stihl celkem dost: "Vidět se a mluvit se spoustou lidí, jak interně, tak mimo firmu - se zaměstnanci na různých úrovních, se zákazníky, dodavateli, partnery, politiky, úředníky. Navštívit a začít probádávat několik různých měst. Objevit pár dobrých restaurací. Začít se zabydlovat," píše Dlouhý e-mailem v půl jedné v noci z indického Bangalore. Zatím tam žije sám, rodina přijede až v srpnu.
"Asi jsme do našeho desatera měli doplnit ještě jedenácté přikázání: Zapomeňte ze začátku na jakýkoli volný čas," dodává Dlouhý.
Proti proudu
Kdo si rád pochutná, může si Dlouhého uložit do paměti jako člověka, který šel na českém maloobchodním trhu úspěšně proti proudu. Postavil svou strategii nikoli na nízké ceně, ale naopak na co nejpestřejším sortimentu pro restaurace. Přizval elitní kuchaře a znalce vína, aby pro ostatní zákazníky dělali kurzy vaření a ukázali, jak nové suroviny používat.
"Já si sice vozím suroviny z ciziny sám. Ale musím uznat, že pro menší restaurace je Makro fajn. Já tam jezdím, když mi něco dojde," říká majitel restaurací Kampa Group Nils Jebens.
Prodej ryb loni v Makru stoupl o 80 procent. Tři sta tisíc svátečních zákazníků Dlouhý vyřadil z databáze, aby se v uličce nepletli profesionálům se zlatými kartami a obřími vozíky, na něž upnul pozornost a měl úspěch: loni začaly opět růst tržby a Makro začalo vydělávat.
Poslední procento neladím
Kdo vidí Dlouhého poprvé, tipoval by mu klidně 28 místo skutečných 38 let. Jakmile ale začne mluvit, zkušenosti se rychle projeví. Svou kariéru líčí skromně a všechno vypadá lehce a samozřejmě.
Těsně po roce 1989 se dostal na půlroční studijní pobyt do Číny, kterou vzápětí procestoval. Půldruhého roku po masakru na náměstí Nebeského klidu, kdy cestování bylo hodně omezené, pronikl málem až do Tibetu. "Cestování ho hodně baví. Určitě je to jeden ze způsobů, jak dobíjí energii," říká jeho tehdejší souputník Karel Nohejl, dnes poradce v McKinsey.
V Praze Dlouhý nejdřív zkoušel podnikat jako konzultant pro zahraniční podnikatele. Pak nastoupil do tuzemské pobočky McDonald's, již pak sedm let řídil. To je podle příruček přesně doba, kdy manažer buď povýší, odejde jinam, nebo zakrní. "Ke konci už to byl lehký stereotyp, přestal jsem se těšit do práce. Nejsem ten typ, který by ladil i to poslední procento," vzpomíná Dlouhý.
McDonald's tehdy experimentoval se zpestřováním své kuchyně. O Praze se uvažovalo jako o jedné z laboratoří, kde by se nové chutě zkoušely, což by gurmána Dlouhého bývalo zajímalo. Jenže v roce 2002 nastoupil do amerického ústředí firmy nový šéf Jim Cantalupo a zavelel "zpátky k hamburgerům. "To když jsem slyšel, tak mi bylo jasno," říká Dlouhý.
Tehdy už měl dva roky "lano" z Makra. "Ale dělat tady, to mi nepřišlo jako velká změna," říká Dlouhý. Proto přijal nabídku rozvíjet obchody v Rusku. "Jako ročník 1968 jsem měl vůči Rusku velký blok. Bylo třeba si vysvětlit, že Rusko už není Sovětský svaz."
Rozhodující je ale podle něho jiné dilema: "Musíte opustit veškeré zázemí. Nevíte, kam jít na víno, nemáte nikoho, kdo pomůže, když poteče do bot. I bez toho všeho ale dokážete přežít," shrnuje Dlouhý.
Pozor na deprese a alkohol
Je pravidlem, že "expat" vyslaný jako dobyvatel do cizí země vyletí se svým platem i kariérou o několik pater vzhůru, ale podstupuje nemalé riziko. Podle výzkumu konzultantů ze společnosti Bain, citovaných v časopise Forbes, jen každá šestá globální firma dosáhne ve svých zahraničních větvích trvalého ziskového růstu. "Mnozí manažeři navyklí na úspěch jsou často šokováni těžkostmi spojenými s životem a prací v cizí zemi. Deprese a alkoholismus jsou u nich mnohem častější," řekl Forbesu kouč a psycholog Revel Miller, podle něhož jsou přestupy ze západu na východ nejtěžší.
Češi mají takových nabídek čím dál víc. "Posledních pět, možná už osm let to hodně roste. A roste i počet manažerů, kteří se vracejí," říká personalistka Irena Brichta.
Vzít místo v cizině podle ní velké riziko není. "Velká firma dobře ví, proč dotyčného někam posílá, a udělá všechno pro to, aby to byl úspěch, profesní i osobní," říká Čechoangličanka.
Podle Dlouhého je v první řadě třeba být připraven na to, že doma nebývají životní hodnoty nijak zpochybňovány. Ale v cizině ano a toho je třeba využít: poznat sám sebe v novém světle, vstřebávat nové podněty, ale nesnažit se cizí zvyky kopírovat, "nerozmělnit do améby, ale naopak si uvědomit, kdo jste".
Moskva jako první zahraniční štace byla pro Dlouhého, fanouška lyžování a horského kola, "adrenalinový" sport: všechno jde v bleskovém tempu, konflikty rychle vznikají a zanikají. Rusko je ale pro Čecha jednodušší v tom, že lze vnímat "neformální cvrkot na chodbě". Jeho úkolem bylo expandovat a dohnat rychlý vzestup životní úrovně, což se povedlo: během dvou let Dlouhý zvedl počet obchodů z šesti na dvaadvacet.
Českoruský koktejl
V Indii by měl Dlouhý smíchat své výsledky z Ruska a Česka dohromady: rychle vyrůst a po česku udělat "repositioning", tedy změnit zaměření firmy a postavení na trhu. Makro (v Indii se firma jmenuje jako německá matka, Metro) má v Indii s 1,1 miliardy lidí jen tři obchody. Loni vykázala země růst HDP o devět procent a pro Metro vypadá zdejší situace zvlášť nadějně. Zákony totiž povolují vstup zahraničních investorů jen do velkoobchodu. Konkurenti jako Tesco nebo Carrefour se podle Dlouhého v zemi ještě nedokázali uchytit.
"Příští týden jsem pozván na velkou rodinnou slavnost, tak se moc těším," píše Dlouhý. Indové už začali některé "životní pravdy" nahlodávat. "Vždycky jsem vyznával přístup, že je lepší mít méně lidí, ale hodně kvalitních a nadstandardně zaplacených. Tady se ale jako základní stavební kámen a velká ctnost bere to, že je dobré něco dávat co největšímu počtu lidí, byť třeba každému trošku," stěžuje si.
"Má talent dát věci do pohybu, obklopit se dobrými lidmi a nadchnout je. Nemám pochyb, že v Indii uspěje," říká Karel Nohejl.
"Je to jeden z nejlepších šéfů, jaké jsem zažil. Nechá člověka vyniknout a dokáže věci prosadit," dodává Ivo Dvořák, viceprezident české asociace sommeliérů, jehož Dlouhý zaměstnal v Makru jako správce nově zřízeného "humidoru" - speciálního prodejního úseku pro vína, kde je stálá teplota a vlhkost a kde se skladují lahve za ceny od 500 korun do 150 tisíc.
"Martin si prosadil, že budeme po Německu druzí, kde se něco takového zřídí. Je v něm velký bojovník, a to přesně pro expanzi v Indii potřebují," říká Dvořák. 
