Má smysl medializovat spolupráci známých lidí s komunistickou Státní bezpečností téměř dvacet let po roce 1989? Mám teď na mysli případ Josefa Dvořáka a nakonec i jiných známých lidí převážně z uměleckého prostředí. Nemělo by se to týkat pouze těch, kteří zastávají veřejné funkce, jak s tím počítá lustrační zákon?
Medialisovat u veřejně známých lidí, kteří jsou pro mnohé neinformované vzorem hodným následování, důkazy o nejhlubším mravním selhání těchto masmediálních autorit, má vždycky smysl. Samozřejmě ve státě, ve kterém existuje i 18 let po úspěšném privatizačním puči KGB, GRU a jejich tuzemských struktur nesčetně dodnes tabuizovaných témat, odhalování herců by nemělo stát na prvním místě pozornosti masmédií. Z hlediska držitelů moci je však třeba odvádět pozornost od těch nejdůležitějších věcí všemi způsoby...
Jaká je věrohodnost vašich seznamů? Máte nějakou ochranu dat, aby je nemohl na internetu někdo měnit bez vašeho vědomí?
Naše internetové seznamy na www.cibulka.net jsou naprosto spolehlivé. Z cca 200.000 osob z dob komunistické diktatury a přímé ruské vojenské okupace - tedy důstojníků a spolupracovníků komunistického Gestapa StB - na nás do dnešního dne podalo žalobu nebo trestní oznámení jen zhruba 100 osob. Ani jeden neuspěl! Spolehlivost garantuje i náš vyhledávací program. Při pokusu o zásah do obsahu program zkolabuje.
Mnoho kritiků zveřejňování spolupráce s StB tvrdí, že je nutno vždy posuzovat individuální vinu případ od případu. Co si o tom myslíte?
Pokud by byl někdo z příslušníků a spolupracovníků komunistického Gestapa za své zločiny, spáchané na statisících nevinných, postaven někdy před soud, což se zatím prakticky nestalo, pak by měl soud přihlédnout k obsahu jejich agenturního svazku. V případě pouhého jejich zveřejnění to není potřeba. Je to jen varování ostatních lidí, aby byli ostražití a v případě důstojníků a agentů, že služba Zlu se nevyplácí.
