Radovan Karadžić byl poznamenán vyrůstáním v prostředí prosyceném mýty o velikosti a jedinečnosti srbského národa. Kdyžse počátkem 90. let dostal k moci, snažil se své utkvělé a nebezpečné vize o vytvoření velkého Srbska uskutečnit.
Stálo to životy desetitisíců nevinných lidí. Karadžić, který byl v pondělí večer zatčen, se bude ze zločinů před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) zpovídat teprve nyní, 13 let po skončení bosenské války. Dosud se mu dařilo spravedlnosti unikat.
O místě Karadžičova pobytu se v uplynulých letech vášnivě polemizovalo. Skrývat se měl údajně v rodné Černé Hoře, srbské části Bosny, Rusku či dokonce Austrálii. Jisté je, že za doby jeho pobytu v ilegalitě mu v bývalé Jugoslávii vyšlo několik knih, poslední na podzim 2005.
ICTY Karadžiče stíhá od roku 1995 kvůli genocidě, válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, kterých se měl dopustit jako prezident bosenské Republiky Srbské. Za jeho působení v čele tohoto státu (1992 až 1996) zuřila v Bosně a Hercegovině občanská válka, provázená mnoha excesy vůči civilnímu obyvatelstvu, včetně smutně proslulého masakru Muslimů po dobytí enklávy Srebrenica v červenci 1995.
Karadžić se podle ICTY zločinům z titulu své funkce nejen nesnažil zabránit, ale vyhlazovací akce sám organizoval či podporoval. A to s jediným cílem - vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem. Radovan Karadžić navíc nikdy neprojevil sebemenší lítost nad lidskými ztrátami a nesmírným utrpením, které (také jím vedená) válka způsobila.
Nacionalismus bez hranic
Kořeny Karadžičova militantního nacionalismu lze najít už v jeho dětství a výchově. Karadžićův Otec Vuk působil za druhé světové války v jednotkách srbských četníků, kteří se v boji proti jiným etnikům a Titovým partyzánům nezastavili ani před kolaborací s německými okupanty. Po válce byl dokonce obviněn z válečných zločinů kvůli několikanásobným vraždám muslimů v Černé Hoře.
V duchu otcovy poučky, že "správný Černohorec musí být básníkem nebo zbojníkem", se Karadžič kromě své hlavní profese, psychiatrie, od mládí věnoval také literární tvorbě.
Vydal několik nepříliš úspěšných sbírek poezie, v poslední době se na pultech objevilo i jednoaktové drama a román s autobiografickými prvky. Více se mu dařilo v lékařském povolání - v Sarajevu působil dlouhá léta jako psychoterapeut místní komunistické honorace, pracoval i pro slavný fotbalový tým Željezničar Sarajevo.
Úspěšně unikal
V roce 1987 byl Karadžič uvězněn, podle svých slov za protikomunistickou činnost, podle jiných zdrojů za protizákonné podnikání. Každopádně byl po několika měsících kvůli nedostatku důkazů propuštěn.
Do politiky vstoupil až koncem 80. let, patřil k zakládajícím členům Srbské demokratické strany Bosny a Hercegoviny (SDS), které předsedal až do července 1996, kdy také opustil prezidentský post. Dva roky nato zmizel do ilegality.
Bývalý bosenskorbský vůdce, který se narodil 19. července 1945 v černohorské Petnjici, má dceru a syna. Mezi Karadžičovy záliby patří kromě poezie i hudba, sám prý hraje na lyru.
