Na stránkách HN se v druhé polovině února odehrála zajímavá diskuse ohledně ”smyslu ekonomie“. Ačkoliv jsem existenci této výměny názorů zaregistroval až s odstupem téměř tří týdnů, nemohu si dovolit alespoň stručně nereagovat. Diskusi vyvolal a zahájil svým článkem v HN Tomáš Sedláček. V mnoha ohledech nemohu s jeho pohledem na moderní ekonomii souhlasit a proto si dovolím reagovat především na jeho příspěvek. Detailní diskuse o metodě moderní ekonomické vědy se sem nehodí a tak pouze zmíním vybrané hlavní body, kterých se Sedláček ve svém textu dotýká.
Úvodem se musím přiznat, že mě trochu zarazilo načasování Sedláčkova úvodního článku. Vzbuzuje ve mně dojem, že se autor domnívá, že vzhledem k probíhající hospodářské (chcete-li finanční )krizi, bude relativně jednoduché argumentovat že moderní ekonomie, tak jak je praktikována, je vlastně k ničemu. Autor se ve svém textu dále vyjadřuje v tom smyslu, že je třeba odhodit analytický přístup k ekonomii a začít více ”kecat”.
Je tedy autor přesvědčen, že právě hospodářská krize nějak degradovala validitu moderní ekonomické vědy a že krize zásadním způsobem souvisí se ”špatným“ stavem teoretické ekonomie a její metody? Doufám, že nikoliv. Pokud však ano, pak nelze souhlasit. Ekonomická teorie má stejnou platnost a stejné nedostatky dnes (v době krize) jako měla před rokem a nebo před deseti roky. Na tom krize nic nemění.
Jak tedy vlastně souvisí převládající neoklasické paradigma, které v ekonomii dnes panuje a hospodářská krize, které jsme svědky? Nijak spolu nesouvisí. Připisovat teoretické ekonomii podíl na současné krizi je podobné jako se domnívat, že třeba fyzika jako vědní disciplína může za to, když havaruje letadlo nebo spadne most. Hospodářská krize má několik příčin, které zde nemám prostor detailně rozebírat, ale moderní ekonomie mezi nimi není. Naopak. Pokud by tvůrci hospodářské politiky (především v USA) více naslouchali ekonomům, nemuselo ke krizi takového rozsahu dojít.
Moderní ekonomie neusiluje o ”matematizaci člověka”, jak se Tomáš Sedláček mylně domnívá. Podobně termín ”egoistická maximalizace užitku” je silně zavádějící , jak vysvětlil ve svém příspěvku Filip Pertold. Ano, ekonomie používá matematické modely a některé tyto modely jsou užitečné, některé méně. Je třeba si ovšem uvědomit, že každý model má své předpoklady a skrze ně je pouhým zjednodušením reality. Žádný model proto nemá a nemůže mít ambice postihnout realitu v celé její komplexnosti, model je jakýmsi ztělesněním nejistoty, které čelíme. Model je pouze nedokonalým způsobem jak pochopit část složité reality. Dobrý model abstrahuje od aspektů, které nejsou pro otázku, kterou analyzuje, důležité a soustředí se na aspekty, které důležité jsou. Jinými slovy vhodnost předpokladů, které model používá, zavisí od konkrétní situace. Dobré matematické modely poskytují užitečné informace, musíme si ovšem být vědomi toho, kde jsou jejich limity a nedostatky. Pokud člověk není ochoten pracovat s modely, zbývá skutečně pouze to kecání a to je k ničemu.
Budu konkrétní a použiju příklad, o kterém Sedláček také hovoří. Optimalizující agenti (spotřebitelé, firmy) v ekonomických modelech jsou v průměru dobrým zjednodušujícím předpokladem. To dokládají data, respektive četné empirické studie. To ovšem neznamená, že ekonomové chápou tento předpoklad doslova. Nikdo si nemyslí, že každý účastník trhu denně podstupuje řešení několika úloh dynamické optimalizace s nekonečným plánovacím horizontem a teprve pak činí svá rozhodnutí. Jako aproximace jsou ovšem optimalizující agenti užitečnou součástí modelu.
Dělení ekonomů na jakési tábory není správné. Jak již v předchozí diskusi správně zaznělo metoda ekonomického výzkumu (na seriózních školách) je dnes víceméně uniformnní. Moderní ekonomie je vědou analytickou, bez ohledu na to, kde studujete a jaké jsou vaše a priorní (politické či jiné) postoje. Využití matematiky v ekonomii má smysl, ze stejných důvodů jako v jiných vědních disciplínách. Matematika je jazyk moderní ekonomie. Nic víc, nic míň.
Tím se dostávám k poslednímu bodu, který chci zmínit a tím je hospodářská politika. Teoretická ekonomie má za cíl (mimo jiné) informovat tvůrce hospodářské politiky. Tvůrce hospodářské politiky musí pochopitelně zajímat nejen kvalitativní ale i kvantitativní vztahy ekonomických veličin a nástrojů, které má k dispozici. Znovu musím souhlasit s Filipem Pertoldem. Je skutečně děsivé jakým naivním ad hoc způsobem je v ČR hospodářská politika často realizována. Snad se to někdy (brzy) změní.
Michal Zděnek, ekonom
Norwegian School of Economics a Massachusetts Institute of Technology
