Továrna na kulturu

Když jsem v roce 1985 viděla v Budapešti film Flashdance, zaujal mě především neobvyklý byt hlavní protagonistky, vybudovaný ve staré tovární hale. Podobné loftové byty se během několika let staly doslova šlágrem pro obdivovatele nekonvenčního bydlení.
Fabriky postavené v počátcích strojní výroby už dávno přestaly vyhovovat svému účelu, technologie se měnily závratnou rychlostí, mnohonásobně narostly také požadavky na plochy výrobních hal. Některé továrny byly nahrazeny modernějšími objekty, jiné zůstaly opuštěné, odsouzené k zániku. Průmyslová architektura má přitom svoje nesporné kouzlo a hodnoty, navíc právě drobnější objem se lépe hodí pro změnu funkce. Záchranou a novým využitím starých továrních objektů nebo celých areálů se zabývají odborníci celého světa, pořádají se semináře, výstavy a konference, kde si architekti, památkáři, historikové, sociologové nebo osobnosti z oblasti kultury vyměňují názory a zkušenosti, představují se zdařilé projekty a realizace. U nás vzniklo Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze, které letos v září uspořádalo už 4. mezinárodní bienále Industriální stopy. V jednom z právě dokončovaných objektů - v bývalé Jeřábkově továrně na šunku - proběhla i výstava zajímavých studentských projektů na stejné téma.

Co se děje v ohybu Vltavy
Není náhoda, že výstava i další akce v rámci bienále měly své místo v Holešovicích. Tady v ulici Komunardů už počátkem 90. let citlivě přestavěl První českou továrnu na vodoměry z roku 1884 architekt Josef Pleskot na ateliér a galerii. Jen o kousek dál přestavěl další továrnu Stanislav Fiala na sídlo a showroom firem Konsepti a Vitra. V Holešovicích se zabydlely renomované firmy a architektonické ateliéry, začaly tu vznikat také kluby, kavárny a hospůdky s nevšední atmosférou. Z původního areálu Prvního pražského měšťanského pivovaru z roku 1895 vyrůstá obrovský polyfunkční soubor (kanceláře, byty, hotel, restaurace apod.), na jehož přípravě se kromě autorů projektu, ateliéru CMC architekti, podílely i hvězdy světové architektury Jean Nouvel a Frank Gehry. Na místě 110 let starého holešovického přístavu se začalo s výstavbou tisícovky luxusních bytů s výhledy na vodní plochy, doplní je restaurace, kanceláře a obchody. Tento projekt Prague Marina řešil další český renomovaný ateliér, A.D.N.S. architekti. A na dva výškové domy u Libeňského ostrova možná naváže, pokud tomu nezabrání naše zkostnatělá byrokracie, i nová výstavba mrakodrapů. To je ale ještě "ve hvězdách", vraťme se do současnosti.

Zmíněná Jeřábkova šunkárna v Osadní ulici dnes spolu s moderní dostavbou ve dvoře pod novým názvem M-Factory zahrnuje loftové byty a ateliéry, kavárnu, klub a obchody. Autorem projektu je studio Olgoj Chorchoj. Na rohu Osadní a Poupětovy ulice se dokončuje další přestavba staré továrny s dostavbou, krásná moderní galerie podle projektu Ivana Kroupy: DOX, centrum současného umění, architektury a designu.

Průmyslová architektura konce 19. a počátku 20. století má svoje specifické pojetí. Přes mnohé zdobné detaily je syrová, oproti jiným stavbám ze stejného období mnohem pravdivější, přímočaře odhaluje své konstrukce a mate-riály. Právě pro tyto vlastnosti se velmi dobře snáší se současnou moderní architekturou. Zachované a citlivě opravené historické části původní továrny zůstávají hodnotným základem prostorů s novou funkcí, a protože jsou "průmyslově" strohé, nepůsobí vůbec archaicky. Doplněné nové části se současnými prvky vedle nich nevypadají cizorodě, jen vytvářejí další přirozenou vrstvu vývoje. Snad nejpůsobivěji takové spojení vyznívá u přestavby s kulturním posláním. Zážitek - výstava obrazů, divadelní představení nebo koncert - je obohacený dalším silným vjemem, osobitou atmosférou prostoru. Staré Holešovice s množstvím drobných továrních objektů i větších průmyslových celků (pivovar, jatka, mlýny, ale i nádraží nebo přístav) jsou tedy přímo ideální lokalitou, aby se z nich stalo moderní kulturní centrum hlavního města.

La Fabrika
Významný kulturní komplex vzniká v Holešovicích také v bloku sevřeném ulicemi Dělnická, Komunardů a Přístavní. Autory projektu jsou Tomáš Novotný, Jiří Opočenský a Tomáš Zmek. Investor Richard Balous se pustil nejprve do přestavby továrního objektu z roku 1911 v Dělnické ulici. Nový univerzální nájemný prostor je součástí několika budov, které investor postupně odkupuje, čistí od pozdějších nevhodných přístaveb a mění pro nové využití. Romantická budova kotelny ve dvoře se stala vinotékou, na činžovní dům do ulice Komunardů se připravuje projekt hostelu. Samotná továrna je třípodlažní halový objekt, částečně podsklepený, jehož konstrukci tvoří železobetonový skelet. Byl rozšířený o novou část suterénu při uliční fasádě, která na reprezentativní a obchodní prostory v přízemí navazuje novým ocelovým schodištěm. Horní patra slouží jako kanceláře, stejně jako přístavek s novou nástavbou. Nástavba je s halovým prostorem propojena prosklenou stěnou v otvorech původních továrních oken s vybouranými parapety.

Druhou částí komplexu je víceúčelové kulturní centrum La Fabrika, které vzniká přestavbou dvou továrních budov. První etapa propojuje bývalou halu Richterových strojních závodů v ulici Komunardů s přilehlým dvorním křídlem bývalé slévárny Anýž v ulici Dělnická. V místě jejich styku stojí zděný tovární komín, který zůstal zachovaný a díky prosklenému otvoru ve střeše se pohledově promítá i do nového interiéru. Prostory původních dílen a dvora zastřešeného v polovině 20. století drátěným sklem se přeměnily na univerzální kulturní prostor (pro audiovizuální projekty, divadelní a taneční představení, přednášky a výstavy), sousední prostor baru a navazující klubové hudební studio. Zázemí umožňuje propojení obou sálů.

La Fabrika je doplněna projekčními ateliéry a kancelářemi ve dvoupatrové nástavbě východního křídla, zelená střecha nad hudebním stu-diem slouží jako relaxační prostor. Vstup do objektu z ulice Komunardů lemují dva vzrostlé stromy, se kterými se počítalo při návrhu fasády a během výstavby byly chráněny, stejně jako popínavá zeleň ve dvoře.
Přestože komplex není zcela dostavěný a chystá se ještě vybudování divadelního sálu a dalších prostor, začal už pro veřejnost fungovat. Jako letní divadelní sál se využívá dokonce i prostor slévárny ponechaný v původní podobě před začátkem rekonstrukce - jeho syrový, až destruktivní vzhled dodává hře Karla Steigerwalda Gottwald a Horáková neopakovatelnou atmosféru padesátých let, jakou v jiném divadle není ani možné docílit.

Snímky HN - Jan Šilpoch, ČTK: Prostor baru je dokladem, v jakém souladu může být stará průmyslová a moderní architektura (La Fabrika). První přestavěnou částí celého komplexu byla v roce 2002 továrna v Dělnické ulici. Hlavním motivem přestavby je nové využití při zachování všech architektonicky cenných prvků. Univerzální kulturní sál si zachoval původní atmosféru průmyslové haly, ale splňuje náročné požadavky na akustiku. Schodiště při vstupu do kulturních prostor eprezentuje moderní pojetí nově vložených prvků.